Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Rozdělovský rodák, jehož táta – strojvedoucí na mašině – přišel do Čech z Chorvatska, miloval sport od malička. Nakonec proslul ve dvou u nás nejpopulárnějších, ve fotbale a hokeji.

Koneckonců za jeho časů bylo Kladno doslova baštou těchto odvětví.

A Rys skutečným chlapem, který sport uměl a dosáhl v něm na největší mety. „Snad nejvíc si cením hokejového titulu z devětapadesátého. Kvůli zastřešení zimáku jsme ani jednou nehráli doma, přesto byl titul náš. V tom samém roce jsem navíc hrál na mistrovství světa v Praze, kde jsme získali bronz. A ve fotbale si nejvíc cením vítězství mojí Sparty Chicago v mistrovství státu Illinois," noří se do hlubin svých vzpomínek Čužák.

Skutečně, Čužák patřil do málem zapomenuté éry obojživelníků, zvládal na nejvyšší úrovni fotbal i hokej.

Víkendy často trávil jen na hřišti a v autobusu. „Taky jsme dohráli fotbal v Ústí, já se ani nepřevlíkal, čekalo na mě auto a šup do Kladna na hokej. Tenkrát jsem byl naštvanej, protože začalo pršet, což byl na našem zimáku bez střechy docela problém," směje se.

Auto bývalo ale přepychem, samozřejmě se jezdilo autobusem. Často i na Slovensko. Což v tehdejších autobusech a na tehdejších silnicích nebyla selanka. Přesto tyhle cesty Rys miloval. „Trochu lepší to bylo v hokejové partě, tam jsme drželi fakt pohromadě. Když se jelo domů, koupilo se víno a zpívalo se celou cestu," vzpomíná.

Dovedete si tohle představit dneska? To vážně nejde…

Miroslav Čužák Rys

Z fotbalové party si vzpomněl v poslední době na Mandu Linharta a Zdeňka Holoubka, jehož měl i v Chicagu. Oba o prázdninách skonali, Holoubek měl teprve předevčírem pohřeb. „Víte, s těmihle kluky i dalšími jako Fáberou, Šolcem nebo Ládou Svobodou, který byl později také v Chicagu, jsme doma neprohrávali. V novinách se psalo, že se k nám soupeři bojí. Je fakt, že jsme byli trošku tvrdší, ale vždycky rovně. Já nebyl v kariéře nikdy vyloučený," hrdě hlásí, i když přiznává, že disciplinární popotahovačky měl. „V tunelu mi nějaký Slovák povídá, že mi jednu jebne. Tak jsem ho vzal já, nečekal jsem. Přece mi nebude na mém stadionu vyhrožovat," usmívá se s ohníčky v očích a ukazuje mi svou sílu.

Stačí mu na to malý stisk prsty kousek před předloktím. „A to jsem tě ještě vzal zlehka. Je tam bod, který děsně bolí. Já to někdy používal a třeba hokejový reprezentant Franta Tikal, skvělý kluk, mě vždycky od sebe odháněl a ruku schovával."

Fotbalovou historku připojuje i jeho manželka Dana, někdejší dorostenecká šampionka Československa v pink-pongovém mixu. „Hrála tady pražská Sparta a Mirek s Mandou to trochu řezali. Sparťani řvali, že jsou prasata, ale manželka Mandy vstala a zakřičela: „Náš táta žádný prase není, je to slušnej člověk," směje se.

Oba ale prožili i hrozivé momenty svého života. Když se Čužák v osmašedesátém naštval na svou dříve oblíbenou Rudou armádu, rozhodli se emigrovat. „Před kladenským soudem jsem proti jejich okupaci protestoval a lidi za mnou tehdá šli, byl jsem známej. Voják mi povídá, abych šel domů a já na to, že doma jsem, ale on ať táhne. Nemělo to smyslu, tak jsme přes Chorvatsko, kam jsem za rodinou měl povolené výjezdy, emigroval. Ukradli mi tam sice tatraplan, ale přesto jsme se dostali do Rakouska. Tam jsem si našel i práci jako zámečník, protože jsem neuměl jenom sportovat, ale i pracovat. A díky tomu jsme nemuseli do lágru. Brzy ale přišla nabídka ze Sparty Chicago, a tak jsme tam v listopadu osmašedesátého přiletěli," zasní se.

Amerika mu hodně dala, ale i vzala. Za Spartu kopal do šestačtyřiceti. Jako prezident klub držel, zval do něj Čechy, provozoval restauraci. Bohužel, po jeho odjezdu v roce 1994 šel klub dolů a skončil. Následníci už se tolik nestarali.

Mnohem větší tragédie ale Rysovu rodinu teprve potkat měly. Přišla totiž o oba syny, staršího Mirka i mladšího Romana.

„O tom se těžko mluví i dneska. Mirek toho mohl ve fotbalu dosáhnout moc. Ve svých osmnácti byl nejlepším americkým hráčem, reprezentoval. Koupilo ho Los Angeles Aztecs, kde hrál s famózním George Bestem. Znal se i s Pelém. A já ho poslal do Evropy. Jedenáctého září 1977 odletěl na zkoušku do klubů Mnichov 1860 a Dortmund a druhý den nám přišla zpráva, že zemřel při autohavárii. Vrazila do nich alfa romeo, nedala jim přednost. Přišel jen zmar," drtí mezi zuby.

Zlým dnům ale nebyl u Rysů konec. O pár let později přišli také o mladšího syna. „Roman vycházel z McDonaldu ještě s kamarádem a přicházeli k jedné známé, když z vedlejší ulice začali střílet dva mladí kluci, Ital s Mexičanem. Zastřelili ho na ulici. Ital pak provedl ještě něco, dostal čtyřicet let. Mexičan něco přes třicet, už je možná venku. Syna nám to nevrátí," přeskakuje mu hlas.

I z toho důvodu si není jistý, zda Amerika byla dobrou volbou. Ale spíš to byl osud, který tak tvrdě Čužáka a jeho manželku zkoušel.

Co se sportu týče, tam si dlouho stěžovat nemohl. Ve Spartě Chicago se jeho osobnost projevila stejně jako v Kladně.

Brzy se stal kapitánem týmu, pak trenérem, nakonec prezidentem klubu. Měl skvělou práci a tehdejší telefonické světové špičce – Western Electrics. Do části Chicaga jménem Cicero, kde žilo Čechů i Kladeňáků jako máku, přivedl spoustu krajanů. A klub hrál výborně. „Hlavně zkraje se dařilo moc. Přivedl jsem spoustu Čechů, v týmu byli snad jen dva domácí borci. Ale vyhráli jsme šampionát státu Illinois. Lidé se scházeli po zápasech v místní restauraci, díky níž jsme spláceli hypotéku na domě, který jsme pro klub opatřili. A vidíte, dneska už Sparta není a v domě je pediatrické centrum," je mu líto.

Domů se Rys s manželkou vrátili v roce 1994. Poměry se změnily a chtěli domů, do svého Kladna. A nestěžují si, i když je pár věcí zklamalo. „Víte, já nefandím tomu, jak se to tady vede, ale o světě něco vím, a ani jinde tohle není o moc lepší. Co je ale velký rozdíl mezi Amerikou a Čechami, to je závist. Američan ji skoro nezná, tady je to opačně. Přesto jsme doma rádi," usměje se.

Sport už dneska sleduje maximálně od televizní obrazovky, na stadionech už ho nevidíte, jako po jeho návratu do Čech. „Lidi udělali ze sportu dobytčí trh, to se mi nelíbí. Za mě hráli i ve Wimbledonu jenom amatéři, profíci měli jiné turnaje. Co se děje teď, to by se baronu Coubertinovi nelíbilo vůbec. My sice taky brali peníze, ale maximálně sto osmdesát korun a jenom když se vyhrálo. A ještě šli druhý den pěkně do práce. To dnes zní divně, že ano?" uzavřel naše sváteční povídání otázkou.

Miroslav Rys

Narozen: 17.8. 1932 v Rozdělově.

Rodinný stav: ženatý, manželka Daniela.

Hráčská kariéra: V hokeji zejména Kladno (1955–63, celkem 301 zápasů a 153 gólů). Ve fotbale Kladno (1955–66 a 68, 606 zápasů a 101 gólů). Po emigraci v roce 1968 hrál za Spartu Chicago, kde i trénoval a dělal prezidenta klubu.

Největší úspěchy: Bronz z hokejového MS 1959, mistr hokejové ligy s Kladnem 1959 a vítěz ligy státu Illinois (USA).

Zajímavosti: je prostřední ze tří synů. Nejstarší Karel Rys už nežije, ale byl starostou města Kladno hned po sametové revoluci. O dvanáct let mladší bratr Lubomír hrál také ligový hokej za Kladno a Košice. Miroslav jediný v roce 1968 emigroval do Rakouska a později do USA, s manželkou se vrátili do vlasti v roce 1994.

Přání od hokejových Rytířů

Hokejoví Rytíři Kladno přejí Miroslavu Rysovi k jeho významnému životnímu jubileu vše nejlepší a zejména hodně zdraví. Bývalému skvělému hokejistou se pokloní i v rámci extraligy, kam plánují jeho pozvání a předání dresu s číslem 80.