Když na jaře roku 1970 vstřelil v kladenském dresu gól na hřišti Ostravy, asi málokdo včetně něho tušil, že to bude na 36 let poslední gól SK v nejvyšší soutěži.

Poupa mohl mít lepší kariéru než jedinou sezonu v lize, v ní 27 zápasů a 5 gólů. Okolnosti mu však moc nepřály. Když Kladno ve zmíněném roce 1970 sestoupilo, právě na Poupovy branky spoléhalo i ve druhé lize. Ta byla tehdy nabitá, hrály v ní nejen české a moravské, ale i slovenské týmy. Přesto hned v první sezoně nasázel „Láda“, jak se mu na Kladensku říká, 19 branek.

Byl nejlepším střelcem soutěže, a zatímco dnes by bylo normální, že ho po takovém výkonu někdo přetáhne do nejvyšší soutěže, tehdy měly kluby větší sílu úniku svých hvězd zabránit.

A tak i když ležely Poupovi na stole nabídky ze Sparty a Plzně (co by za to dnešní fotbalisté dali!) a Letenským dokonce podepsal přestupní lístky, Kladno řeklo jasné NE! A přestup zatrhlo.

„Dost mě to tehdy mrzelo,“ vzpomínal později Vladimír Poupa.

Ale nezahořkl, za Kladno sázel góly dál. Sehrál za něj dohromady 510 zápasů, v nichž nastřílel 161 gólů.

Hodně bylo i těch druholigových. Třeba v roce 1973, kdy proti Panenkově Bohemce trefil hattrick. To se mu pak povedlo ještě několikrát.

V roce 1979 v Kladně skončil a zamířil do Lokomotivy Kladno, která tehdy letěla vzhůru a nakonec to dotáhla až do třetí ligy.

To už ale Vladimír Poupa góly nestřílel, dal se na trénování.

Vladimír Poupa

A také byl úspěšný, hráči ho měli rádi. Třeba ve Slavoji Koleč, kde na začátku nového století vedl řadu skvělých borců včetně Vlasáka, Müllera, Zetka nebo Dryjáka. A vykopal s nimi postup do krajského přeboru.

Hezké časy pak zažil i ve Slovanu Kladno, který pomohl postrčit do okresního přeboru.

Vladimír Poupa tak dnes dostává symbolickou gratulaci od všech příznivců fotbalu na celém Kladensku.

Fajn chlap, který se stal legendou, na kterou by se nemělo zapomenout.