Jedním dechem však dvaatřicetiletý fotbalový záložník dodává: „Já bych smlouvu přijal hned, i na půl roku.“

Tím pádem by se do české ligy vrátil další Lička – otec Verner je generálním manažerem v Baníku Ostrava, mladší bratr Mario tam hraje. Vzájemné zápasy by pro vás asi byly hodně pikantní, že?

Takhle dopředu neuvažuji, ale je pravda, že by to bylo hezké. Vždyť my proti sobě s bráchou hráli jen jednou.

A vzpomínáte rád?

Hrál jsem za Viktorku Žižkov, vyhráli jsme na Bazalech 1:0. A jediný gól jsem dal já.

Kdy jste s bratrem Mariem hráli naposledy v jednom týmu?

Nikdy.

Nepovídejte…

V mládežnických kategoriích jsme působili oba v Baníku, ale když on hrál v dorostu, já už byl v juniorce, třeba ještě s Markem Jankulovským.
Třeba se ještě v Ostravě potkáte v jednom týmu. To byste si nepřál?

To by byla fantazie. Ale Baník je klub, který hraje nahoře, já musím nejprve dokázat, že na českou ligu vůbec mám.

Berete to jako výzvu?

Přesně tak. Kdybych mohl po nějakých šesti letech v cizině zase působit v českém prvoligovém klubu, byl by to pro mě takový…. Zázrak? Zadostiučinění? Něco takového.

Lidé v Česku vám nevěří?

To nevím, ale poslední tři roky jsem strávil v nižších soutěžích. Myslím, že třeba třetí francouzská liga má slušnou úroveň, ale není to totéž, jako hrát elitní soutěž.

Také můžete být srovnáván s Mariem, kterému se návrat do Česka extrémně povedl – svými výkony si řekl i o reprezentační dres…

Můžu, ale znáte to: Kdo se bojí, nesmí do lesa (úsměv). Dám příklad – tenisté dosáhli v Davis Cupu skvělého úspěchu, v příštím ročníku budou obhajovat finále. Když se to nepovede, může být někdo zklamán… Uvidíme, třeba taky zaznamenám ohlasy typu „ten starší Lička je o hodně horší“. Ale to je prostě sport.

Jestliže vám Kladno nenabídne smlouvu, budete zklamán?

Zklamán… Určitým způsobem asi ano, ale já život beru jako boj. Takže byla by to jedna prohraná bitva, po níž bych si řekl, že na sobě musím dál makat – a ještě více.