Jak příhodné. Právě do kuchyně ji totiž občas některý z fanoušků soupeřících týmů pošle. „Odpovídám, že už mám uvařeno, a že si mohou na mé svíčkové pochutnat. Takhle je odbourávám," se smíchem prohlásila žena, již lze vídat jako asistentku rozhodčího v třetí lize či divizi. Ve své sportovní kariéře byla také aktivní fotbalistkou, konkrétně výbornou brankářkou.
Funguje to odbourávání?
Myslím, že ano. Třeba na podzim jsem šla pomoc na okres na utkání béčka Velvar a Pozdně. Pánové tam také říkali něco o vařečce. Pozvala jsem je a oni nepřišli!
Byl to šlágr kola a moc vás chválili, jak jste zápas v klidu a s přehledem zvládla…
To byla náhoda. Zrovna teď jsem ale v derby Kročehlavy – Švermov málem dostala přes čuňu. Ti mi dali! Přijde mi, že na okrese se hráči chtějí spíš prát než hrát fotbal. Je to víc o vztazích mezi nimi.
Co se stalo?
Strkají se a pak se na mě osopí. To mě štve, protože si jdu zapískat a ne dělat krotitele. Nejhorší byli starší kluci (smích). Všechno vzniklo po prý sporném gólu na 1:1, který domácí nepřenesli přes srdce. Raději řídím vyšší soutěže, kde chtějí hráči hrát fotbal, a takové věci nemusím řešit. Nebo zápasy žákovské ligy. To jsou krásné fotbaly.
"My ženy máme jiné fyzické dispozice a stíhat mladé kluky není snadné. Fotbal mám ráda, ale roky nikdo nezastaví. Tělo už začíná bolet."
Nižší soutěže ale jsou o tom, že se hráči znají, proto je mezi nimi rivalita. Mně osobně by to scházelo.
Asi to opravdu je tím, že se mezi sebou dobře znají. Měli by si to ale nechat jinam, ne na hřiště. Mně to vadí.
Zahlédl jsem Vaše jméno jako delegáta na utkání. To už se chystáte ukončit kariéru?
Měla jsem si to zkusit na utkání čtvrté třídy Stochov – Kamenné Žehrovice B. Hosté ale nepřijeli, takže moje premiéra byla odložená. Určitě se jednou dočkám.
Bude Vás nastupující generace mladičkých rozhodčích respektovat? Může jim, s prominutím připadat, že jim do fotbalu mluví mamka!
Nevím, a doufám, že ano. Už mám za těch čtrnáct let něco za sebou, včetně zkušeností z České fotbalové ligy a divizí. Také jsem jednou byla venku na kvalifikaci mistrovství světa žen mezi Chorvatskem a Severním Irskem. Myslím, že by ode mě mohli něco pochytit. Teď ale převážně řídím jako hlavní rozhodčí ženské soutěže.
Jako pomezní to od diváků nejspíš schytáte víc, je to tak?
Ano. Například při posuzování ofsajdů. Pravidla se často mění, zatímco fanoušci to někdy řeší z pohledu pravidel dvacet let starých.
Vím, že působíte jako masérka u dívčí reprezentační patnáctky. Jak jste se k tomu dostala?
Naše bývalá nejlepší fotbalistka Eva Šmeralová je asistentkou trenéra a na jedné akci mi to nabídla, protože se masírováním živím. Prý je vhodnější, když o mladá děvčata pečuje žena. Moje první akce byla v únoru ve Skotsku, kde se hrál porovnávací turnaj. Je to jiný pocit koukat na fotbal z lavičky.
Také se coby členka realizačního týmu pustíte do rozhodčího?
Přiznávám, že se mi to stalo právě ve Skotsku při faulu na naši hráčku, který rozhodčí neodpískala. Běžela jsem na hřiště s lékařem a nedalo mi to, abych jí neřekla, jak to může nevidět, když na to kouká z pěti metrů. Odpověděla, že jí v tu chvíli před očima přeběhla hráčka. To jsem pochopila, protože se to stává i mně.
Jsou rozhodčí, kteří pískají i v třeba v sedmdesáti letech. Umíte si představit, že bude rozhodovat ještě třicet let?
Popravdě se vše bude odvíjet od středy, kdy mě čekají náročné fyzické testy. Když je neudělám, tak bych se asi věnovala jen funkci delegáta a maséra. Ráda bych ještě jednu sezonu vydržela. Možná bych pak ještě zkusila krajské a okresní soutěže. My ženy máme jiné fyzické dispozice a stíhat mladé kluky není snadné. Fotbal mám ráda, ale roky nikdo nezastaví. Tělo už začíná bolet.
