Čtyřiadvacetiletý odchovanec Bíliny měl vinnou těžkých zranění minimum šancí ukázat, co v něm třímá. Pokud ho ale zdraví na fotbalový trávník pustilo, bylo to cítit.

Jak momentálně vypadá Váš zdravotní stav?
Jsem po další operaci, doktor říkal, že asi tři neděle budu nosit ortézu a pak bych mohl začít vyklusávat.

Co říkáte působení smůlovatému působení v Kladně?
Mrzí mě to, je to celé hrozné. Psychicky jsem na tom docela hodně špatně, protože jsem si chtěl konečně zahrát ligu, a když mám takovou šanci, tak se zraním.

Přesto jste stihl tři ligové starty.
Před rokem a půl jsem absolvoval celou letní přípravu a pak nastoupil v Ostravě (hrál výborně, poznámka redakce), pak proti Spartě a naposledy s Bohemkou.

Připomeňte, jak k Vašim vážným zraněním došlo?
Poprvé to bylo na pozápasovém tréninku s Bohemkou. To jsem si bez cizího zavinění přetrhl křížový vaz v levém kolenu. Poškozený byl také meniskus. Podruhé to byla před rokem pravá noha při utkání Tipsport ligy se Žižkovem. Tehdy mi soupeř narazil do stojné nohy. Udělal mi díru do chrupavky, přetrhl křížový vaz, natrhl postranní a poškodil i meniskus. Byl to takový komplet. Od letošního soustředění mám problémy s takovými srůsty, které jsou důsledkem posledního nárazu. Lékaři si mysleli, že to přejde samo, protože to není v koleně.

Na podzim přišel do Kladna i Váš mladší bratr Tomáš. Hráli jste spolu někdy v jednom mužstvu?

Právě že ne, teď jsem čekal, že tady zůstane, má si ale najít hostování, což pro něj bude těžké, protože je také zraněný, takže nemůže jít ani na testy. Jeho potíže jsou dlouhodobé.

Do kdy jste vlastně dohodnutí s Kladnem na Vašem dalším působení v klubu. Jak to máte se smlouvou?
To je trošku složitější. Klub mě v podstatě už půlroku platí, aniž bychom měli něco podepsaného. Jsme dohodnuti, že jednat budeme až budu hrát. Chci tímto poděkovat panu Novákovi a trenérům za to, že mě ve složité situaci podrželi.

Celý rozhovor naleznete v tištěném vydání Kladenského deníku v pátek 29. ledna 2010.