Možná překvapí, že je mezi nimi plno brankářů, kteří během utkání podstoupí minimum mnohdy bolavých osobních soubojů, při nichž může přeskočit jiskřička. Tlak na ně je ale větší než na hráče v poli. Jejich chyba většinou znamená obdrženou branku. Možná překvapí, že je mezi nimi plno brankářů, kteří během utkání podstoupí minimum mnohdy bolavých osobních soubojů, při nichž může přeskočit jiskřička. Tlak na ně je ale větší než na hráče v poli. Jejich chyba většinou znamená obdrženou branku. 

MICHAL MÁ JASNO
Gólman rezervy Slovanu Velvary, aktuálního lídra tabulky okresního přeboru Kladenska, Michal Majtaník, má po ruce vysvětlení. „Říká se, že levá křídla a brankáři jsou blázni. Asi to tak je,“ usmál se borec, jenž se může pomalu řadit mezi legendy velvarského fotbalu. Barvy Slovanu hájí více než tři desítky let! Kdysi dávno na něj po jednom z extempore někdo z diváků křičel, že je psycho. V tu chvíli nikdo z přítomných netušil, že se zrodila přezdívka, která bude Michala provázet celý fotbalový život. Jeden čas ji nosil i na zádech. „Teď jsem znovu dostal dres s jmenovkou Psycho. Byl to dárek. Ale předtím jsem si ji nechal udělat sám. Přezdívky na dresech hráči mívají, tak proč bych nemohl i já,“ řekl dnes jedenačtyřicetiletý brankář s tím, že se nemá za co stydět. Každý prý jsme nějaký.

NA PRVNÍ DOBROU NE
Mnohdy pro něj bylo těžké zůstat nad věcí, stejně jako pro jiné horkokrevné hochy.„Je to jednoduché. Prostě přijdu na hřiště, v hlavě se to přepne a mám v ní jen fotbal. Prostě jdu vyhrát. Dnes už se tomu směji, i když si v duchu trošku zanadávám,“ přiznal a prozradil, že málokdy vystartoval, jak se říká, na první dobrou. „Muselo se to trošku nakupit, než to bouchlo,“ doplnil fotbalista, jenž mezi třemi tyčemi strávil už pětatřicet let. Drtivou většinu času ve velvarských barvách. Pokud si dobře pamatuje, tak byl v kariéře asi šestkrát vyloučený, převáženě za nemístné výhrady k rozhodčím. Jak jinak.

SETKÁNÍ S LEGENDOU
Potom, co pomalu končil v áčku, si začapal na Praze – západ v Jílovišti a Libčicích nad Vltavou. Na vojně strávil půl roku ve Smetanově Lhotě na Písecku, rodném klubu internacionála Jana Kollera. „Párkrát se na nás byl podívat, když hrál za Lokeren, a také s námi občas zašel na pivo,“ připomněl Michal nejlepšího střelce české reprezentační historie. 

LEKLÉ RYBY NEBRAT
Hráči jeho ražení jsou zpestřením zápasů. Podle Michala nemají leklé ryby na hřišti co dělat. „Když se u toho nebudeš alespoň trochu rozčilovat, tak na hřišti nemusíš být. To pak nechceš vyhrát a jdeš tam jen z jakési povinnosti. V tom případě tam nemáš co dělat,“ řekl Majtaník, který si na stará kolena užil pět minut slávy. Velvarský Slovan hrál v září MOL Cup proti ligovým Bohemians (0:2), přičemž dostal důvěru kouče Pavla Janečka a nastoupil na závěrečné minuty. „Stihl jsem si vyhodit rameno takže mám třítýdenní pauzu, kdo ale může z velvarských odchovanců říct, že si zahrál proti lize? Snad jen Vašek Podivínský, který střídal se mnou,“ konstatoval borec, jenž se může pochlubit titulem Nejlepší fotbalista Kladenska 2012, který mu přisoudili čtenáři Deníku.

BOHEMKA ZA ODMĚNU
Start proti Bohemians byl odměnou za Michalovi letité služby modrobílým barvám. „Od nás to byl takový bonus, protože jsme věděli, že je fanouškem klokanů a navíc výborný gólman, který pořád poctivě trénuje,“ uvedl předseda Slovanu David Vedral a doplnil, že ve zmíněném utkání stihl dva fantastické zákroky a právě při jednom z nich si vykloubil rameno. „Samozřejmě se nenechal vystřídat. Nepamatuji, že by to někdy kvůli zranění udělal. Je to prostě náš Psycho a v první řadě srdcař,“ smekl velvarský boss.