Mrázek sice tak slavným sportovce nikdy nebyl, ale výborným fotbalistou ano. A trenérem také. Dokazoval to hlavně v Novém Strašecí, kde spolu s hráčskou kariérou strávil neuvěřitelných 32 roků. A dovedl mužstvo až do divize. Skončil tam v létě a po krátkém intermezzu v Rynholci kývl na nabídku dalšího sousedního týmu – Tuchlovic. Poprvé tak při trenérské štaci putoval za hranice Rakovnicka, byť jen kousíček. A mise to byla zase úspěšná, z devíti utkání vyválčil 20 bodů.

„Ale k úplné spokojenosti mi dva body chybí, měli jsme je získat doma s Hostouní. Ve Lhotě jsme si vyhrát nezasloužili a s Hvozdnicí také ne. Sešla se ve výborném složení a nám chybělo moc zraněných kvalitních hráčů," bilancuje.

Jinak jste ale musel být téměř dokonale spokojen. Mužstvo mělo do sedmého kola pouhé čtyři body, ale pak jelo jako namydlený blesk.

Bylo to příjemné, fungovalo to. Ale opakuji, ty dva body mi k naprosté spokojenosti chybí. Hostouň se porazit dala.


Dá se z osmého místa uvažovat o postupu, když ztrácíte na prvního deset a na druhého osm bodů?

Abych byl upřímný, tak dost složitě. Je to poměrně veliká ztráta, s níž se sice dá něco udělat, ale moudřejší budeme po prvních čtyřech jarních kolech.

Velký rozhovor s Miloslavem Mrázkem čtěte v pátečním tištěném vydání Kladenského a Rakovnického deníku (13.12.). Dozvíte se, jak fungovala spolupráce mezi ním a jeho předchůdcem M. Supáčkem, kolik ze tří Mrázkových synů povede táta na jaře, proč si vlastně nepořídil v mládí kompletní Mrázkovu jedenáctku a také jedno pro mnohé tajemné: Proč se Mrázkovi přezdívá Pinda, když měří téměř dva metry?