To platí také u fotbalisty Zákolan Davida Guerrera, jenž se před devíti lety s českou přítelkyní rozhodoval, ve které zemi spolu budou žít. Zda v Madridu, kde strávil kvůli práci posledních pět let, nebo v našem hlavním městě.

„Předtím jsem Prahu neznal, ale potom, co jsem ji párkrát navštívil, zalíbila se mi. Když jsem našel i odpovídající práci, zůstal jsem," přiblížil dnes sedmatřicetiletý muž první kontakty s naší zemí.

Nutno podotknout, že jeho čeština je na velmi dobré úrovni. „První dva roky jsem se jí pilně věnoval a teď už mohu normálně konverzovat. Bylo to ale moc těžké," přiznal s tím, že když se mu stýská po rodné řeči a Španělsku, tak se třikrát čtyřikrát do roka sbalí a odletí relaxovat na pláže, k vínku a středomořské kuchyni.

Lze si těžko představit kluka z Pyrenejského poloostrova, který by nenarodil s mičudou v kolébce. David není výjimkou. S míčem si začal tykat ve čtyřech letech. Když mu bylo osmnáct, tak se jejich tým rozpadl, jelikož se většina hráčů rozutekla po různých universitách.

„Proto jsme založili futsalové mužstvo, které nepotřebuje tolik hráčů. Hrál jsem za ně až do mého příchodu do Prahy," uvedl.

Futsalové zkušenosti okamžitě začal využívat ve slavné pražské Hanspaulské lize malého fotbalu. Tam se potkal s jedním hráčem Zákolan. Netrvalo dlouho a byla ruka v rukávu.

„Říkal, že mají málo hráčů, no a už jsem tam pátou sezonu," řekl a trošku nechápal, proč kluby, již mají dostatek hráčů, za ně chtějí na takové úrovni peníze, které jeho klub nemá. „Proto nás občas není ani jedenáct a musí nastoupit i trenér," podotkl.

Zákolanští hrají až nejnižší českou soutěž, IV. třídu. „V mém věku hraji fotbal pro zábavu. Ambice hrát vyšší soutěž už nemám. Důležité je pro mne, že máme v mužstvu dobrou atmosféru," pochvaloval si a doplnil, že si spoluhráči zvykli na jeho typicky španělské technické pojetí, zatímco on se musel vyrovnat s větším důrazem.

Letos nastupoval vždy v záložní řadě, buď vlevo, uprostřed nebo vpravo. Jeho tým zatím moc gólů nedal, věří však, že se to zlepší.
„Musíme si zvyknout na nové spoluhráče. Dohromady se zlepšením celého týmu nakonec nastřílím svých osm až deset gólů v sezoně," řekl a prozradil, že na podzim zaznamenal v šesti utkáních dvě branky.

Také pro Davida bývají fotbalovým svátkem slavná El Clásika mezi Realem a Barcelonou. Byť v Madridu žil, jsou jeho sympatie jednoznačně na straně Messiho týmu. „Madrid nenávidím," prohlásil 188 cm vysoký fotbalista a prozradil, že byl svůj tým povzbudit v červnovém berlínském finále Ligy mistrů proti Juventusu Turín.

Co se týče, českého fotbalu, má jeho náklonnost díky hernímu projevu Plzeň a pokud by na sebe při prosincovém losu mistrovství Evropy 2016 na sebe narazili Španělé a Češi, držel by pochopitelně palce rodné zemi. „Čechům bych ale přál, aby postoupili do dalších bojů," řekl.

A jak se mu Češi jeví jako národ? „Na první kontakt nejsou tak otevření jako třeba ve Španělsku, ale stačí pár slov a lidi jsou velmi příjmení. Samozřejmě se s nimi dá užít a slavit. Nejlepší moji kamarádi v Praze jsou právě Češi, ne cizinci. I když jich znám spoustu," uzavřel David Guerrero.