Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Očekávaným podzimním mistrem je Hostouň, která podle průběhu pětibodový náskok snad ani nečekala, protože na hřišti tak suverénní nebyla. Vyvarovala se však výkyvů, když propadla jen jednou, a to na Novu (0:3). Jinak druhá ztráta – remíza ze Žehrovic je spíš plusem. Co lídru tabulky nejvíc scházelo je kanonýr. Horké kaštany z ohně tak musel nejčastěji tahat předstoper Motlík, jenž trefil týmu dost bodů. Hodně se spoléhala na standardky, při nichž se musela vypořádat s delší absencí jednoho z obávaných exekutorů Tůmy. Hostouň má jediná stoprocentní domácí bilanci a je také nejlepší v tabulce pravdy (+13).

Druhá skončila Hřebeč (+11), která má s lídrem společné to, že v jejích řadách hraje několik fotbalistů z Prahy. Letní posílení se jí vyplatilo a nebýt zaváhání hned na na prahu sezony v Přítočně (2:3), a domácí prohry s Hostouní (1:2), mohl se tým s nejsilnější ofenzivou vyhřívat na čele. O těsný kontakt s ním prvním přišel v závěru remízou s Pcherami (1:1). To, že jeho útočníkům svědčí hra venku, ukazuje úctyhodná bilance ze hřišť soupeřů.

Na třetí pozici se nakonec protlačil nováček – Velvary B (+7). Mužstvo plné boji ve vyšších soutěžích protřelými borci těžilo hlavně z domácího prostředí, kde ztratilo pouze s Knovízí. Když se k tomu přidá vyrovnaná bilance z venku – až tak na něj nedoléhaly souběhy s áčkem, je z toho třetí místo jak vymalované.

Čtvrtá pozice Kamenných Žehrovic (+2) je po skvělém začátku malým zklamáním. Od startu sezony zde ale tvrdili, že jejich postavení na špici tabulky bylo tak trošku dílem náhody. Cílem je tým konsolidovat a na některých místech ještě doplnit. Mužstvo ale rozhodně svoji kvalitu má, jen by si mělo vytvářet víc šancí, hlavně pak doma, kde se nedokázalo vypořádat jak s Hostouní (1:1), tak Hřebčí (0:1).

Senzací podzimu je páté místo Pcher (–1), kterým se rozstřílel Rác. Fantastická byla v jejich podání druhá polovina podzimu, kdy je nastartovala vysoká výhra nad Spartou (5:1), vzápětí podusily Hostouň na jejím hřišti (1:2). Sebevědomí celku pak pocítila v derby Knovíz (5:0) a také další mužstva jako ve samotném finále první poloviny soutěže Hřebeč, které v jejím prostředí sebralo pro ni cenné dva body.

Pokud se nevyvarují výkyvů mladá mužstva, není se co divit. Když to ale potkává tak zkušený tým jakým disponuje šestá Knovíz (+1), je to na pováženou. Částečnou omluvou jí může být, že se často musela vyrovnávat s absencemi důležitých hráčů (Herberstein, Pihrt atd.). Začátek podzimu měla mizerný, stejně jako jeho konec. Byť našla v podobě Drbala nového kanonýra, nebylo její hřiště obávanou pevností.

Sedmý Libušín (–3) byl trenéry soupeřů pasován mezi outsidera, protože mu odešel na hostování Dimov. Dokud měli jeho hráči takovou potupu na paměti, dokázali na hřišti nemožné. Pak ale zřejmě ubylo na touze dokázat opak a tím přišla postupná ztráta pozice. To nic nemění na tom, že tým okolo Kopřivy překvapil.

Osmé Tuchlovice B (–1) daly zapomenout na ostudné jaro. Zejména v domácím prostředí byly nesmírně silné, venku to ale byla spíš ´béčkovská´ klasika – při soubězích s áčkem to bylo o poznání horší. Ze sedmi startů daly na hřištích soupeřů jen šest gólů.

Až devátý je jeden z předsezonních favoritů – Kročehlavy (–1). Sice mají ve svém středu nejlepšího střelce přeboru Rolného, ten se však ke konci podzimu tolik neprosazoval, protože mu pro zranění chyběli dvorní nahrávači. Osmadvacet obdržených ukazuje, že se nepodařilo zacelit díru po stoperu Andrlem. Na pádu tabulkou má velký podíl i bídná účast na trénincích.

Když hraje desáté Novo Kladno (–1), padají góly na obě strany. To značí, že jeho útočný fotbal nemá dostatečně zajištěna zadní vrátka. Jeden z nejmladších mančaftů byl aktérem dvou vysokých výsledků. Doma podlehl Hřebči 3:9 a vyhrál v Přítočně 6:2. Jako jediný má skalp Hostouně (3:0). Jak se ale později ukázalo, cenný úspěch mu spíš uškodil. Brzy začalo slavit a tím je jedním ze zklamání podzimu.

Slovan Kladno (–9) skončil až dvanáctý. Nejkřiklavější důvody byly dva. V první řadě neskutečná marodka, jejíž důsledkem bylo, že ke konci někteří starší hráči absolvovali od pátku do neděle tři utkání (sg, béčko, áčko), a potom i značná nedisciplinovanost, která tým ješt víc psychicky srážela. Trenér Tomáš Černý musel během podzimu zestárnout o několik let.

Víc se očekávalo od druhého nováčka, dvanáctého Velkého Přítočnu (–10). Jeho problém byl nad slunce jasný. Zejména v domácím prostředí přišel o mnoho bodů vinou neuvěřitelně žalostné koncovky. Tolik šancí si vypracoval málokterý tým. Dá se říct, že doplatilo na dlouhodobé zranění kanonýra Holečka, po jehož návratu na trávník přece jen body začaly pomalu přibývat.

Loni byla třináctá Sparta Kladno (–11) štikou přeboru, letos však připomíná spíš leklou rybku čekající na pomoc odjinud. Dlouho nedokázala – spíš nechtěla, jít štěstí naproti. Pomalu ani netrénovala a jak už jsme jednou psali – plně znehodnotila loňský potenciál pramenící z nadšení, jež hrálo velmi pozitivní roli. Ke konci podzimu se ale mužstvo odrazilo od dna a několika dobrými výsledky – hlavně pak senzační výhrou v Knovízi (3:1), vystoupalo alespoň na na předposlední místo tabulky.

Na jejím chvostu jsou Otvovice (–11). Tady se brzy začaly naplňovat předsezonní obavy kouče Petra Zábranského, že pokud se tým po nevydařeném jaru neposílí, bude hrát o záchranu. Venku nezískal nai bod, doma si poradil jen se Spartou (6:2) a Žehrovicemi (1:0).