V posledních letech Brandýsek čeřil vody okresního přeboru a patřil k nejlepším mužstvům. Jenže aktuální personální krize ho stáhla až do boje o záchranu, proto nutně potřeboval porazit naopak o postup bojující Velké Přítočno.
Jenže za půl hodiny prohrával 0:3!
„Byl to šok, ale dvě věci nám pomohly. Za prvé povzbuzování našich úžasných Ultras a za druhé gól Kryštofa Šulce na 1:3. Konečně nám cvaklo v hlavách, jak musíme hrát, abychom vyhráli,“ říká Porazil.
Chválí trenéra Václava Drába za to, že ho v poločase šikovně poslal na opačnou stranu zálohy, kde také Porazil po pár minutách snížil na 2:3. „Tam už se nám hlavy napnuly a v obrat jsme věřili. Tomáš Tesař krásně vyslal Vítka Ciniburga, který vyrovnal, pak Přítočnu ublížil ještě víc Pavlíček svým vyloučením. Na 4:3 jsem doklepával já a pak jsem ještě hlavičkou připravil pátý gól Elvimu Osmanovičovi. Měli jsme obrovskou radost,“ neskrývá Jakub Porazil.
play_fill
Speciální poděkování poslal ještě jednou Ultras. „Kluci z dorostu to vymysleli tuším před začátkem minulé sezony a musím říci, že jejich povzbuzování nám dává velkou sílu. Díky kluci!“
Jakub Porazil začal s fotbalem kdysi doma v Zákolanech, ale byl ve věku minipřípravky, která tam nefungovala, a tak jen trénoval. Později se přesunul do Kolče, kde si ho vyhlédl pro Brandýsek Radek Hanzlík. A protože se lepšil, brzy po něm sáhli žáci SK Slaný. „Co se týče dětství, prožil jsem nejlepší období tam, pod už bohužel nebožtíkem panem Valerem jsme měli perfektní partu,“ vzpomíná.
Jeho rychlost a nadání zaujala i fotbalovou akademii v Příbrami, ale po roce se vrátil blíž domovu a šel do Kladna, kde dorost vedl Jan Suchopárek.
Do jeho kariéry však zasáhla krize z roku 2008. Bylo mu 18 a místo každodenních tréninků potřebovala jeho rodina pomoci finančně. A tak místo Kladna šel do práce a fotbal hrál jen v menším klubu ve Zvoleněvsi. „Byl jsem mladý kluk, v hlavě měl hlavně fotbal, takže opustit šanci a jít pracovat není co byste si představovali. Byly to těžké časy,“ připouští.
Kuba je pracant dodnes. Dobré místo mu sehnal jeho pozdější trenér z Velké Dobré Vlastimil Hrubý v sochorové válcovně Třineckých železáren na Dříni (a dělá mu šéfa), k tomu chodí na brigády, kdykoliv se nějaká naskytne.
Mimochodem zmíněný Vlastimil Hrubý je trenérem, kterého Jakub Porazil považuje za nejlepšího, jaký ho kdy vedl. A to přesto, že všechny ostatní také bral a hrál pod nimi rád. Hrubý ho vedl při jeho nejdelším angažmá na Velké Dobré, kam se dostal oklikou přes Slovan Kladno a Zvoleněves. „Já tehdy utrpěl ve Slovanu Kladno dost těžké zranění, mnohonásobnou zlomeninu žeber (po střetu s gólmanem Lidic) a šel se rozehrát do Zvoleněvsi. Po půl roce přišla nabídka z Dobré a vydržel jsem tam zhruba deset let. Fotbal mě tam bavil, jednou jsme vyhráli B třídu, užíval jsme si to. Odešel jsem jen kvůli tomu, že jsme jezdili dálky a do rodiny nám přibyl malý syn. Navíc jsme se stěhovali do Brandýska, na hřiště jenom seběhnu z kopce,“ vysvětluje.
Za doberskou Čechii dal také svůj nejkrásnější gól proti Klobukům. „Potřebovali jsme vyhrát, já dostal míč mezi obránce, ale na svou slabší levačku. Ale sedlo mi to přesně do šibenice,“ usmívá se a doplňuje, že nejdůležitější gól byl možná ten zatím poslední na 4:3 s Velkým Přítočnem.
Jakubu Porazilovi přejeme, aby gólů připravil ještě hodně a aby udělal skvělého fotbalistu také ze svého osmnáctiměsíčního synka. Kopačky mu prý ještě nekoupil, ale mladý už si začal míče všímat a zdá se, že jablko daleko od stromu nepadlo…
