„Když chytil druhou penaltu, roztáhl ruce jako pták, zatnul pěsti a vítězně pokynul ke střídačce Slanému. A pak už jen sbíral díky spoluhráčů. Junek je skutečně nastartoval, protože od té chvíle se probrali a začali šlapat jak jsou v téhle sezoně zvyklí. „Týmu se s příchodem nového trenéra (Veselého) a několika hráčů hlavně z Kladna začalo dařit. Jsme šťastní, že po letech, kdy jsme se strachovali o záchranu do posledního kola, si teď užíváme hru v horních patrech tabulky. Snad to vydrží až do konce sezony,“ přeje si Petr Junek.

Je mu 33 let a do devětadvaceti chytal pořád a pořád jen za mateřské Postoloprty.

Teprve pak se kolo dějin začalo otáčet.

„Já byl rád doma, měl jsem hřiště za barákem. Jenže sestoupilo se až do okresního přeboru a já dostal nabídku od Domoušic, tak jsem konečně zkusil něco jiného. Po dvou letech se nám povedlo udělat postup do divize, jenže pak cukl hlavní sponzor a z postupu nebylo nic,“ lituje.

SK Buštěhrad - Novo Kladno 6:1, III.tř.sk.A /  21. 10. 2023
Frontální útok buštěhradských šiků, Zvoleněves překročila další překážku

Divizi si však nakonec zachytal, ve Slaném! „Trenér Domoušic nám slíbil, že když to tam s divizí nevyšlo, zkusí nám něco sehnat, a co slíbil to platilo. Za pár dnů mi volal manažer Slaného Radim Vavroch a nabídl mi post dvojky, to řekl na rovinu,“ vybavuje si Petr Junek.

Slanému totiž už roky odvádí skvělé služby Michal Sedlák, dlouho jasná jednička mužstva. Junek se tak do brány dostal jen při jeho zranění a už tehdy na sebe upozornil v derby na Kladně, kde chytal úchvatně.

Zdroj: TV COM

Jenže pak se zase do brány vrátil Michal Sedlák, a kdyby letos zkraje podzimu neodjel na dovolenou, asi by chytal dál. Takhle chytil Junek šanci za pačesy a nehodlá ji jen tak pustit. „Už minulý trenér sliboval, že se budeme točit po dvou zápasech, ale pak se hrálo o hodně a já zůstával sedět. Do brány jsem mohl jen při Michalově zranění a to mu člověk nepřeje, to je jasné. Teď mi dal šanci jak odjel na dovolenou a mně se v bráně pochopitelně líbí, chci se tam udržet,“ hlásí Petr Junek.

Tomáš Jablonský má po utkání s Chomutovem vážná zranění v obličeji.
Jablonský skončil v krvi. Má dvě zlomeniny v obličeji, vrátí se?

Pokud bude chytat proti těžkým sokům jako byl Ostrov dvě penalty a k tomu přidá další skvělé zákroky, asi mezi tyčemi zůstane. „Pamatuji si, jak jsem v Postoloprtech čapl i tři penalty, ale to bylo v rozstřelu, což není takové. V zápase se mi to povedlo až teď a že to bylo takhle na začátku, je nesporně rarita. Nic podobného se mi už asi nepřihodí,“ myslí si.

Junek musí do Slaného dojíždět, z Postoloprt to má 35 kilometrů. Nic hrozného, ale když je na třech trénincích týdně, pak na áčku a někdy třeba i na béčku, jemuž často pomáhal, tak je na cestě pětkrát týdně.

Přitom má v péči desetiletou dceru, musí se starat zejména o ni. Zvlášť když je prý talentovanou tenistkou. „Logistika je někdy náročnější, ale na tréninky ji stíhám vozit - má to kousíček z baráku, a když se vracím ze Slaného, zase ji naberu, nebo ji odveze její výborný trenér. Je to šikovná holka a vše zvládáme,“ hlásí zkušený brankář, který už žádné velké ambice nemá. „Já ne, ale dcera třeba ano. Když vyhraje Wimbledon, nebudu se zlobit,“ dodal Petr Junek, Osobnost Deníku pro tento týden.