Doksy prožily krásných sedm dnů, když porazily Dobříš, Mnichovo Hradiště a pak i Tochovice, které ještě na jaře válčily v divizi. Tochovice přitom byly zejména do poločasu hodně nebezpečné a lepší. Jenže právě Švarc hodně šancí zmařil a svoje vrcholné číslo si nechal na druhý poločas, kdy chytil za stavu 1:0 penaltu Sirotkovi. Udržel tak Doksům šanci na obrat a ty ji po gólech Samka a v poslední minutě Nesládka využily dokonale.
„Při penaltě jsem chtěl hlavně co nejdéle stát. Domácí hráč na mne koukal, takže čekal na můj pohyb. Šel na to jen z kroku a levačkou, tohle většinou odhadnu, kam půjde. A opravdu mne trefil,“ popisoval brankář chvíli, která Doksy nakopla. „Já bych řekl, že nás nakoplo hlavně to, že kluci brzy po té penaltě vyrovnali. Na konci jsme měli i trochu štěstí, že jsme dali druhý gól a navíc domácí se kvůli nějakým protestům sesypali na rozhodčího. Ten zápas raději ukončil a my byli šťastní,“ nezakrýval radost Josef Švarc.
Pochází ze sportovní družecké rodiny. Hrál už jeho děda, a táta Pepa, dnes trenér kročehlavských chlapů, chytával. Právě táta malého Pepíka přivedl do Družce, kde trénoval nejmenší děti. V žácích se pak přesunul do Kročehlav a tam si mrštného talentu všimli hledači talentů z Motorletu. „V Kročehlavech mi skvěle pomohl obrovský odborník na trénink brankářů Ladislav Charvát. Vychovával kluky jako je dnešní gólman Jihlavy Pavel Soukup, nebo Venca Smrkovský z Příbrami. Za všechno mu touto cestou moc děkuju,“ nezapomněl Švarc na legendárního kouče, který už je v zaslouženém fotbalovém důchodu.
V Motorletu odchytal dnes devatenáctiletý borec sice dobré dorostenecké roky, jenže hodně ho přibrzdily covidové pauzy, kvůli nimž mladí hráči jako on nechtěně stáli výkonnostně na místě – nesměli totiž hrát. Do třetiligového áčka mužů se tedy Josef Švarc nedostal a v béčku ho tehdejší trenér Jan Rajnoch, bývalý reprezentant, lákal spíše do Jíloviště, kde klub vede. „Jenže já už měl ježdění docela dost a Jíloviště je ještě dál než Motorlet, takže se mi tam nechtělo. Pak táta zkusil zavolat panu Škvárovi na Doksy, ten o mne totiž stál už sezonu předtím. A ten mě rád vzal, i když od začátku mi na rovinu řekli, že Doksy mají dva ohromně zkušené gólmany a zápasy dostaneme rozdělené rovným dílem,“ vypráví Josef Švarc.
A skutečně, boj s veterány o místo nemá snadný, Jaroslav Tesař i Zdeněk Kieryk čapali v kariéře i za Kladno, když tam byly první či druhá liga. „Oba moc uznávám a vím, že se od mohu hodně naučit. Jarda Tesař se mě ujal hned jako jakýsi mentor, hodně se mi věnoval také individuálně. I teď ještě chodíme občas trénovat společně dopoledne, když nemá práci. Já zatím mám před nástupem na kladenskou ČVUT také dopoledne čas, tak to využíváme. A Čenda? Tam jsme možná zápolili malinko víc, ale byla to zdravá rivalita. Také on mi moc pomáhá se zlepšovat,“ hlásí chlapík, který má všechno před sebou a Doksy na něj mohou do budoucna spoléhat.
Pokud tedy nepřijde nějaká nabídka z kosmických výšin. „Jsem mladý, takže mám svoje sny. Už jsem se jednou lehce dotkl třetí ligy na Motorletu, kde jsem byl v přípravě, a strašně se mi ta úroveň líbila. Kdyby se mi něco takového jednou povedlo, budu šťastný, ale na druhou stranu Doksy mají perfektní tým, který hodně zvedli trenéři Martin Škvára a hodně v posední době i Tomáš Procházka. Jsou tam pro fotbal skvělé podmínky, parta hráčů je bezvadná, takže klidně zůstanu i tam,“ dodal Josef Švarc.
