Jaro začal Mario všelijak. Na první zápas zaspal, jako hospodský doma ve Švermově seděl s kamarádem slavícím narozky moc dlouho a pak by ho ráno neprobudil ani největší zvon světa, 88 tun vážící kolos z Myanmaru. A když už ve Lhotě Kolumbič do zápasu naskočil, nechal se vyloučit a jeho tým kvůli tomu zase prohrál. „Ale bylo to jinak než jste psali, v tom jsem byl dost nevinně,“ hájil se gólman.

V dalším kole proti Vranému se tak kvůli trestu za červenou ujal aspoň role hlasatele a prý teď už aspoň ví, v jaké roli zůstane u fotbalu po skončení kariéry. „Ale ruce mě tedy svrběly a těšil jsem se na další zápasy. Musím říci, že ten na Velké Dobré mi opravdu sedl, tam by mi domácí nedali gól fakt ani do rána. A ve Hředlích mi vyšla ta penalta. Jak jsem padal, zachytil jsem míč tím největším kolíkem na patě kopačky,“ smál se hrdina okamžiku a dodal: „Snad jsem to zaspání takhle klukům splatil.“

Kolumbič byl vždycky tak trochu „tvor“, ale takový, kterého mají všichni rádi. Už v deváté třídě bydlel sám, s fotbalem seknul. Až při svých toulkách do Anglie k němu zase přičichl a začal ho znovu bavit.

Původem není Kladeňák, pochází z kouzelného kraje jihočeské Sušice. Když byl malý, máma – učitelka houslí – získala místo v kladenské ZUŠce a tak se stěhovali. Do Kladna a pak do Švermova, kde s fotbalem začal. Brzy bylo jasné, že z něj neroste Hudeček ani Paganini, zato v bráně se oháněl skvěle. „Když nám jednou chyběl brankář, já si koupil na Sítné ve Sportu takové velké rukavice. A řekl jsem jim, že jestli mě nepustí do brány, končím. Tak mě pustili,“ chechtá se.

Měl talent, navíc hodně vyrostl, na brankářské řemeslo se hodí. Brzy byl v Kladně v partě trenéra Martina Škváry. „Druhej táta, skvělej chlap. Měli jsme i silný ročník, Samek, Balšánek, Machuta, Holub, další výborní kluci. Ale šli o kategorii výš dřív než já, a tak jsem chvíli zkusil jít do Blšan. Ani tam to nebylo růžové, byl jsem třetí, a tak jsem se vrátil do Kladna, ale už do slabšího mužstva. A s fotbalem jsem postupně sekl, zajímaly mě jiné věci a ty tady nebudeme pitvat,“ uchechtne se.

Naštěstí se po pár letech vrátil a začala jeho velká cestovatelská mise, při níž stihl oblékat trička zhruba pětiny fotbalové planety. Byl ve Švermově, Slaném, chvíli v Kladně, kde útočil na místo v brance týmu ČFL. Následně hájil kasu Hostouně v kraji a pak se objevilo jeho první zahraniční angažmá v německém Wernbergu. „Tam bylo zajímavé, že jsem hledal něco venku a Martin Škvára mi povídá, že o brankáře teď moc zájem není. Po nějakém čase jsem ale sehnal ten Wernberg a od domácích se dozvěděl, že právě tam kdysi nejen Škvára, ale i Libecajt a další Kladeňáci hráli,“ vzpomíná Mario Kolumbič.

S fotbalem pak prošel slušný kus Evropy. Po Německu byl také chvíli v Irsku, ve Švýcarsku i Rakousku. „Nejvíc se mi líbilo ve Švýcarsku. S rodinou jsem tam chtěl zůstat tak moc, že jsem dochytával sezonu s utrženým ramenem, aby mi dali smlouvu. Jenže do toho přišel covid, sezona se zrušila a předseda klubu řekl, že si nemůže dovolit platit tři brankáře, když neví, jestli se bude hrát,“ vrací se ke smolným chvilkám Mario.

Loni když Slavoji nevyšel start do soutěže, hodil laso právě Kolumbičovi a byl dobrý kauf. Brankář tým rychle zvedl a body do tabulky I. B třídy přibývaly. Doteď je v klubu spokojen a hraje tady už i jeho starší syn. Mladší prý bude také, protože je povahově po Mariovi – neřízená střela. „Učitelky mi při mých průšvizích vždycky říkaly, že mi to jednou vrátí moje děti. Měly pravdu,“ uznává pyšný táta.

A další záliby? „Oba moji kluci, to je moje největší záliba, ale z fotbalu mám taky vždycky radost a hraju ho s vášní. Rád si ale zachytám třeba i hokejbal s kamarády ve švermovských Beer Stars. Baví mě taky provozování hospody,“ neskrývá.

Má ji doma ve Švermově, kde ale za místní Baník nechytá, vztahy jsou z nevyřčených důvodů chladné. V sobotu právě Švermováci na Slavoj dorazí, a tak Mario vypsal prémii. „Nic zvláštního, prostě basičku pivek. Bohužel Baník s týmem trochu vaří z vody a už se podle mne zachrání jen velmi těžko, to je škoda,“ dodala Osobnost Deníku pro tento týden Mario Kolumbič.