Syna někdejší švermovské fotbalové legendy zná na Kladensku řada hráčů. Jednoho pojistil, druhého rozesmál nějakým vtípkem, se třetím poklábosil o všem možném. Pro každého si jeho nezastavitelný pant najde nějakou dobrou zprávu.

Fotbalista je to však velmi dobrý. Začal v pěti letech ve Švermově, kde jeho otec strávil skoro celou kariéru vyjma pár let, kdy ho tehdejší předseda Jindřich Chocholatý st. pustil na hostování do Králova Dvora.

Šek pro fotbalisty Sokola Smečno bude předán v sobotu při mistráku proti Družci.
Parta nadšenců dorovnala fotbalovému Smečnu rozpočet. Koncertem Ortelu

Na dobu mládí vzpomíná Růža moc rád, třeba jak si ho bral trenér Ivan Kočárek i do starší kategorie, nebo jak jejich parta vyrážela na zápasy. „Já musel hrát i proti o čtyři roky starším klukům, ve Švermově nás bylo málo. Pamatuju si, že Ivan zastavil u baráku, houkl na mámu, jestli mě pustí se žákama a vyrazilo se. Nezapomenutelná byla cesta do Zvoleněvsi. Bylo nás jedenáct a všechny nás Ivan nacpal do svojí škodovky sto pětky. A to měl Karel Fröhlich už v devíti letech asi sedmdesát kilo, takže musel sedět sám vepředu,“ směje se Pavel Růžička.

V páté třídě si vytipovali Růžičku a také Jana Zemana trenéři z SK Kladno, Zdeněk Čurilla a Karel Příhoda, a tak se stěhoval fotbalově i mezi školami, protože nastoupil do fotbalové třídy na 4. ZŠ. Tam už se seznámil s kluky, s nimiž pak strávil spoustu roků a s někým hraje dodnes, třeba s Martinem Schmiedem.

Proč si nikdy nezahrál za muže Kladna? 

V Kladně kopal až do dorostu, a přestože kvalitu měl, nepřálo mu štěstí. Klub tehdy koupil od Neratovic druhou ligu, získal řadu výborných hráčů a kladenští dorostenci museli po hostováních. Růžička si vybral SK Slaný a rád na sezonu v tomhle klubu vzpomíná. „Do Kladna přišli k trenéru Koubkovi fakt dobří hráči, lepší než my. Klub se potřeboval jako nováček hlavně zachránit, chtěl tedy zkušenější hráče. Ale ve Slaném byl parádní tým, kluci jako Ivoš Pihrt, Radek Škvára, chytal Radek Šaroch, nesmrtelný Martin Majtaník, jenž hraje ještě teď. Ale i další, jako Ondra Švásta, Švácha, Kozelka, bráchové Melenové, nebo Michal Ježek, jenž později nešťastně zemřel při zápase. Byla to výborná parta, atakovali jsme postup do divize a rád na to vzpomínám,“ vybavuje si Pavel Růžička.

Předseda SKFS, člen výkonného výboru FAČR a trenér futsalové reprezentace Tomáš Neumann.
Šéf SKFS Tomáš Neumann byl u jednání o trenéru Šilhavém. Co rozhodlo?

Protože měl jako mladík ambice, vybíral po sezoně z několika pražských nabídek do divize a třetí ligy. Vybral si Motorlet, kde znal Kladeňáky Davida Friče a Tomáše Šrobu. S týmem se povedlo postoupit do ČFL, i když u toho už Růžička byl sporadicky. „Ze začátku jsem hrál, ale pak jsem si po souboji paradoxně s Martinem Jandisem (Jandou), dnes trenérem Jedomělic – tehdy hráčem Kopaniny, zlomil nezaviněně zánártní kůstku. Dva měsíce jsem nosil sádru a pak už jsem jen střídal a spíš kopal za béčko. A to se mi už do Jinonic jezdit nechtělo,“ vysvětluje odchod do Velké Dobré.

Na Motorletu poznal ale důležitého kamaráda, Jiřího Poláka. Také on byl tehdy nový, a tak je trenér Salem Hebousse poslal do dvojičky. „Zbyli jsme si, ale Jirka mě pak provázel celou kariéru. Šel se mnou na Velkou Dobrou a pak i do Švermova, kde je dodnes.

Krásné roky na Velké Dobré

Angažmá na Velké Dobré považuje Pavel Růžička za svoje nejpovedenější. Předseda Vladimír Dufek ho nemusel ani moc přemlouvat. „S mladým Ládou jsem hrál v Kladně, takže jsem znal i tátu a to je skvělý chlap, už jako klukovi mi to bylo jasné. V Čechii jsem sice byl pořád jeden z nejmladších, ale tým tam byl úžasný. Jeden z nejlepších fotbalistů co jsem znal Marek Liška, taky Jarda Hráský, Martin Nosek, David Nedvěd, Libor Misura, Tomáš Střihavka, Honza Reichl, Pavel Rolný, později přišli Radek Duda nebo zmíněný Jirka Polák. Přišel jsem v zimě ještě do B třídy, ale dotáhli jsme to k postupu a hned jsme vyhráli i A třídu. Z fotbalového hlediska to bylo asi moje nejlepší období, jenže pak se trochu smolně hned sestoupilo z přeboru, někteří kluci odešli a já dostal ještě jednou chuť zkusit si vyšší soutěž.“

Zlákal ho předseda Přední Kopaniny Tomáš Cigánek, na kterého velmi rád vzpomíná, protože má fotbal rád a výborně se o klub u letiště stará. „A také tam byli zkušení kluci z Kladna, Bohouš Strnadel, zmíněný Martin Janda, Robert Nedvěd. Ze známých borců třeba ex-ligový Martin Hašek, ale ten mě tolik neoslovil, byla to jiná krevní skupina,“ vzpomíná na rok u letiště.

Sokol Lidice - Sokol Smečno 1:4 / OP Kladno  /15. 10. 2023
Tahák kola přinesl jedomělický tajfun, Černuc zase žehrala na penaltu v závěru

Pak už se Pavel Růžička rozhodl, že se bude víc věnovat práci pojišťováka a fotbal bude hrát už jen doma pro zábavu. Kariéra šla stranou. „Bylo mi nějakých sedmadvacet a zemřela nám máma. Brácha, s nímž jsem mimochodem odkopal za barákem na Koreji celé dětství (technicky byl mnohem zdatnější než já, měl ale bohužel problémy s dýcháním) a máme skvělý vztah, chodil ještě na vysokou, peníze jsme potřebovali. A tak jsem se vrátil na Dobrou už jen do pohodové A třídy. Pořád tam byl dobrý tým, přišli nějací mladí kluci jako Andruchovič, Neuberger, taky Martin Bílek. Navíc u Dobré se mi vždycky líbilo, že tam hráli místní kluci, na to Láda Dufek dbal. Jura Stolár tam přišel, protože tam bydlel, Jirka Váňa šel z béčka pomoct áčku, protože ten klub měl rád. Drží si to tam dodnes,“ chválí Růžička Velkou Dobrou.

Jenže on pochází ze Švermova, a když jeho odchovanci dostali nápad, že klub zvednou doslova z popela, spodku třetí třídy a spousty dluhů, neváhal a vrátil se. Bylo nás víc kluků, nejvíc právě z Velké Dobré, jako je David Nedvěd, Honza Zeman, přidali se další jako Mára Mencl. Přišli jsme v těžké době, ale kluci si vytyčili jako hlavní cíl mládež a podle toho se chovají dodnes. Áčko se sice posunulo do kraje, ale nejdůležitější pro novodobý Baník je, aby tam fungovaly mládežnické kategorie,“ říká muž, jenž sám s přípravou dětí pomáhal a chystá se zase. Už proto, že v přípravce hraje jeho synek.

Nejlepší gól dal pro mámu

Růžičkův táta nosil na zádech vždycky číslo 9, Pavel to měl stejně. Bohužel, devítky přinesly do rodiny i smutek. 9.9. 2006 skonala třem fotbalistům manželka a maminka. Pavlovi bylo hrozně, ale jeho Velká Dobrá hrála ten den zápas a on cítil, že musí jít. „Bylo to lepší než sedět doma, koukat do zdi a brečet. Ten zápas se nám nedařil, asi i kvůli mně, protože kluci samozřejmě věděli, co se stalo. S Mělníkem jsme hráli 2:2, ale v koncovce jsem dostal na zadní tyč centr a halfvolejem se mi ho povedlo poslat pod horní tyč. V tu chvíli mi ta máma prolétla hlavou a kluci viděli, jakou mi to udělalo radost, naskákali na mně a bylo to fajn. Tenhle gól má tedy svojí vedlejší linku a vzpomínám na něj nejvíc,“ vypráví útočník.

Sokol Hostouň B - Slavoj Kladno 0 : 3  / I. B. tř.  /15. 10. 2023
Foto: Stříška táhne góly Dobrou, Kolumbič bude platit. Vztek na Braškově

Svou nejkrásnější branku dal ale v kladenském dorostu. Tehdy dostal míč za obranu a napálil ho přesně do šibenice. „Hráli jsme v Rozdělově, tehdy nás vedl Míra Supáček, k němuž mám také velmi blízký vztah. Já už vůbec nemohl, když jsem dostal tu přihrávku, tak jsem zkusil to tam napálit z pětatřiceti metrů. A ono to zapadlo pod klacek,“ směje se.

Pavel Růžička má také jednoho oblíbeného soupeře a tím jsou od Švermova nedaleké Vinařice. Gól jim dá skoro pokaždé a právě teď se chystá tohle derby. A je jedno, že ve čtvrté třídě. Růžička se pochopitelně těší moc. „Roman Sokol mi slíbil, že až pojedeme domů novou silnicí z Vyšehradu, budeme si pamatovat jen náklad plný banánů. No, uvidíme, já měl na Vinařice vždycky kliku, a i když vedly dva nula, dal jsme hattrick a bylo. Akorát už nikdy nesplním to, z čeho si ze mě dělají ve Švermově vždycky legraci: Růža, frnkni po lajně. Už jsem pět let nikomu nefrnkl a už nikdy se mi to nepovede,“ uzavřel svoje povídání jak jinak než s úsměvem na rtech Pavel Růžička.