„Byl jsem nervózní, zároveň ale hrozně natěšený, na šanci jsem čekal od začátku jara. Pak šla nervozita stranou a v bráně už jsem si byl jistý. Hlavně díky klukům přede mnou, ti hráli vážně skvěle a Duklu v podstatě k ničemu nepustili. Možná v závěru, když tam šlo pár ostřejších centrů,“ usmíval se rodák ze Zbraslavi.

Ten si tak mohl odškrtnout svou premiéru v ČFL, hned první výhru a ještě první vychytanou nulu. Neděle pro něj prostě neměla chybu.

Příběh Václava Valína nenechá jen tak někoho chladným. Už na začátku jsme naznačili proč… Maminku neusadil za brankou jen tak, ona je totiž na vozíku a Vašek s bráchou, babičkou a dědou všichni musí doma pomáhat. Pro Václava o to složitější, že ještě působil až v Mladé Boleslavi, do toho studuje vysokou školu Palestra, obor kondiční specialista. „Není to nijak složité, babička s dědou zvládnou hodně. Mamka ráda jezdí na moje zápasy, takže jsem ji rád přivítal a seděla skutečně za mojí brankou. Přijel i brácha a oba sice moc fotbalu nerozumí, ale fandí. Máma byla nadšená a pyšná,“ je rád Vašek.

Ten začal jako malý kluk s fotbalem doma na Zbraslavi, později chytával za Povltavskou FA a pražský Meteor. Tam si ho všimla ligová Mladá Boleslav a začal dojíždět tam. „Jenže na Meteoru jsme neměli moc speciálních brankářských tréninků, takže jsem spíš brankářský samouk. A v Boleslavi mi rovnou řekli, že musím za rok dohonit to, na co jiní mají čtyři roky. Nakonec jsem tam vydržel dva roky a pak vzal nabídku Hostouně, kam to mám blíž,“ vysvětluje.

Svůj krok si zatím chválí, podle něj narazil v Hostouni na skvělou partu hráčů i lidí kolem fotbalu. A teď už i chytá, byť konkurence Viktora Pančeva, dosavadní jedničky, je tvrdá. „Viktor je vynikající brankář a mně bylo od začátku jasné, že to nebudu mít jednoduché. Ale to samé bylo v Boleslavi, i v předešlých klubem. Vždycky máte konkurenci, když chcete být jedničkou,“ usmívá se.

V době, kdy jen trénoval, šel občas pomoci aspoň B týmu Hostouně do I. B třídy, který je však na dně tabulky. Přesto i tam Valín ukázal velký talent a třeba superfavorita z Libčic vychytal a zachránil Sokolu remízu 2:2. „I v béčku jsem našel fajn partu kluků. Mně ty starty pomohly, abych se udržel v nějakém zápasovém tempu a snad jsem i já týmu trochu pomohl,“ věří.

Že si Václav Valín s Hostouní notuje, to není zase tak velké překvapení. Je totiž z muzikantské rodiny, na hudební nástroj hrají všichni členové. „Já hrál nejvíc na klarinet a měl jsem jít dokonce na konzervatoř. Tehdy jsem si prostě musel vybral mezi muzikou a fotbalem a vyhrál fotbal, přece jen ho mám raději,“ dodal brankářský talent Sokola Hostouň Václav Valín.