Abrham se s týmem kladenských mladíků rozloučil při utkání v Kralupech nad Vltavou a kluci tam hráli hlavně pro něj. A výborně, porazili domácí 3:1. „Udělali mi tím velkou radost, podali výborný výkon,“ děkoval mužstvu kouč.

Ten býval kdysi i výborným hráčem. Je odchovancem kladenského Slovanu, kde hrál až do svých patnácti let a pak si ho vyhlédli za kolejemi, tedy na SK. Dostal se až do áčka mužů, ale v roce 1989, kdy tým slavně postoupil do druhé ligy, se vrátil domů na Slovan. „Ani jsem se toho postupu nedočkal, šel jsem na Slovan už v zimě výměnou za kamaráda Tondu Pelce. Nějaké zápasy za Kladno mám, ale už jsem se tam nikdy nevrátil, tedy jako hráč,“ říká.

Ale ve Slovanu prožil pěkné časy. Hrálo se na škváře, ale borci se tady sešli moc dobří. Ať to byl Tauš v bráně, před ním Tomáš Suchopár, později zmíněný Pelc, v poli Tvrdík, Peterka, Tesárek, Mašek, Novák, Tyburcové, Stolár či Strejc. „Postoupili jsme do A třídy a hráli podle mne nejlepší fotbal, jaký se kdy na Slovanu hrál. Měli jsme kvalitu i na další postup, ale v kraji nás nechtěli kvůli škváře, na tu se velkým klubům nechtělo. Nicméně byly to nádherné časy s výbornou partou,“ rád vzpomíná na Slovan Tomáš Abrham, člen nejrozvětvenějšího fotbalového rodu na Kladensku.

Přesto se přihodilo neuvěřitelné, ze dne na den přešel k „nenáviděnému“ rivalovi a sousedovi na Novo. V té době to bylo něco jako vyměnit Spartu za Slavii, a kdybyste tehdy měřili rivalitu teploměrem, rtuť by ho bleskově rozbila na tisíc kousků.

Abrham se smíchem vysvětluje, že za jeho odchodem je jiný trenér - Miroslav Supáček, dnešní mág tuchlovické lavičky. „Přišel na Slovan a začal tým omlazovat. Staří podle něj byli Tauš s Tvrdíkem, a tak šli do silné Kolče, kde hráli dál. Staří podle něj byli i další včetně mě. Pamatuju si, jak jsem po Supovi jednou hodil vzteky tašku. Dneska jsme spolu samozřejmě dávno v pohodě, a já mu s úsměvem říkám, že mi prodloužil kariéru o patnáct let, protože přesně takovou dobu jsem na Novu zůstal,“ směje se starým vzpomínkám Tomáš Abrham, jehož paradoxně Miroslav Supáček poslal do fotbalového důchodu zhruba ve stejné době, kdy se Tomáš stal ředitelem Domova důchodců ve Švermově…

Nutno říci, že na Slovanu si později nad jeho ztrátou rvali vlasy, v derby byl Tomáš vždycky výborný a dával to mateřskému klubu pořádně „sežrat“.

Na Novo Kladnu začal také s trénováním, na starosti si vzal pětileté caparty, kteří neuměli vůbec nic. S několika z nich došel až do dorostu SK Kladno, kam se později přesunuli. „Bylo skvělé sledovat je, jak se zlepšují, jaké dělají pokroky. Dělali jsme to s Ivošem Pihrtem, oba jsme tam měli kluky a ten jeho se dostal až do Plzně. Do Dukly odešel zase dnes velvarský Tomáš Kott, do Teplic Patrik Ondrášek, Rakovničák Jakub Kadár také do Plzně, dařilo se brankáři Martinu Vokounovi i mému synovi Tomášovi. Kluci v pohodě konkurovali nejlepším mužstvům v republice a před deseti lety vyhráli i přebor žáků, to byl asi náš největší úspěch,“ vybavuje si táta dvou dětí, protože kromě syna Tomáše má ještě dceru Andreu, někdejší špičkovou atletku.

Nakonec se velký milovník sjezdového lyžování dostal k mladým hráčům v béčku SK Kladno, několik let nad nimi držel ochrannou ruku, vybojoval s nimi postup do I. A třídy. Tehdy to měli hodně těžké, konkurence Hostouně a Slaného byla vážně silná.

Po dvou letech v I. A třídě se však loučí, rodina dostane přednost. „Chci mojí bezvadné manželce vrátit aspoň něco z nekonečných hodin na fotbale, takže jsem byl pověřen vymyslet a realizovat výlety, zábavu, prostě zaplnit víkendy něčí jiným než jen fotbalem, i když na něj chodit někdy budu,“ usmívá se Tomáš Abrham, ale definitivní konec trénování ještě hlásit nechce. Co kdyby…

„My mu doma dáváme maximálně rok, než se bude chtít vrátit,“ směje se dcera Andrea.

Necháme se překvapit.