Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Z blízkého Kladna dorazil ve všech pěti ročnících Memoriálu Michala Ježka tým brankáře Ondřeje Pavelce v sestavě s Jakubem Voráčkem, Radkem Smoleňákem, Jiřím Tlustým a dalšími. Letos akci organizovanou na podporu konta Nikolka (malá dcerka hráče, který skonal při fotbalovém zápase) přijela i velká fotbalová ikona, Antonín Panenka. Legendární hráč dorazil na závěrečné utkání, viděl dva krásné góly nového držitele Zlaté hokejky Jakuba Voráčka a co je zajímavé, řídil zápas jako hlavní rozhodčí.

Vůbec poprvé v kariéře!

„Kontaktoval mě můj kamarád, moderátor Zdeněk Vrba, že bych mohl do Knovíze přijet. Dal mi tím impuls, a protože spolupracujeme už delší dobu, věděl jsem, že to může být hezké odpoledne. A nespletl jsem se, příjemné prostředí, nádherný trávníček a k tomu hokejisté, s nimiž se buď dobře znám, nebo jsem se poznal. Byl to pohodový den a o tom to celé je, aby byli lidé spokojeni," líčil šestašedesátiletý borec, jak se mu běhalo po hřišti v píšťalkou v ústech.

Chvíli po začátku vám pořadatelé ještě rychle dávali do rukou žlutou a červenou kartu. Je to opravdu nutné při benefičním turnaji?

To samozřejmě patřilo jenom k show. Hráči samotní pak hráli tak slušně, že jsme je ani použít nemohl. Nicméně pravidla jsou pravidla – u sebe jsem je mít musel (úsměv).

Podle pravidel by rozhodčí ani neměl zasahovat do hry! A vy jste občas nezapřel svůj instinkt velkého hráče a patičkou či špičkou přistrčil přihrávku ať tomu, či druhému týmu. Lidé šíleli, ale tohle přece rozhodčí nesmí!

To byste se divil, co rozhodčí smí a nesmí. Rozhodčí je součást hry a hřiště, takže do hry zasahuje. A když vám dá třeba gól, tak prostě platí, bez řečí.

Ale to právě diváci chtěli, abyste zapískal penaltu a pak ji sám kopnul. Někteří po vás ještě chvíli po utkání žádali repete slavné bělehradské penalty, proč nebyla?

Je fakt, že to říkali a já byl i připraven, kdyby penalta byla, takže že to nějak udělám. Jenže jak ji mohu zapískat, když tam ani nikdo nepadne k zemi. To jsou dneska hráči, ani upadnout neumí.

Když to vezmu trochu vážněji, Bohemka vám asi jako čestnému prezidentovi dělá větší starosti, byť v elitní soutěži zůstáváte…

To je pravda. Pořád je tam ten nešťastný stadion v Ďolíčku a konkurz. Pro nás je to alfa a omega, ale ono se to táhne deset let a nikam se to neposunulo. Jestli se to někdy vyřeší, bude Bohemka stoupat po schodech pořád nahoru.

Kdy zase Klokany uvidíme v nejvrchnějších patrech tabulky, jako na přelomu 70. a 80. let, kdy dokonce získali i jeden mistrovský titul?

Nejsme na tom ekonomicky tak, abychom nejlepším mohli konkurovat. I když… Prostě zopakuji, že se potýkáme se stadionem a konkurzem a to nás odvádí od sportovních věcí. Prostě pak fotbal dělat pořádně nejde.

Antonín Panenka

Narozen: 2. prosince 1948 v Praze

Minulost: Jeden z nejslavnějších československých fotbalistů historie proslul dokonalou kopací technikou. Mistr krátkých i dlouhých přihrávek, mistr exekuce trestných kopů, autor slavného penaltového gólu, který rozhodl finále ME 1976. Říká se mu vršovický dloubák a střelec při něm naznačí ránu, ale pak míč jen lehce podkopne.

Panenka odehrál drtivou část kariéry v Bohemians Praha. Odešel odsud až v roce 1981 do Rapidu Vídeň, kde se stal rovněž ikonou a tým dovedl ke dvěma titulům a účasti ve finále Poháru vítězů pohárů (1985).

V reprezentaci Československa odehrál Panenka 59 zápasů, vstřelil v nich 17 branek. Kromě zlata z ME 1976 vybojoval ještě bronz také na ME 1980, zahrál si na MS 1982.

Po návratu ze zahraničí pracoval v Bohemians, kde je čestným prezidentem klubu dodnes.

Získal cenu Václava Jíry a ve stejném roce – 2008 – mu prezident ČR Václav Klaus udělil státní vyznamenání – Medaili Za zásluhy I. stupně.

Před 35 lety vybojovali fotbalisté evropský bronz. I s Panenkou

Řím/Praha – V neděli 21. června to bylo 35 roků, kdy vybojovali českoslovenští fotbalisté překvapivě bronz na mistrovství Evropy v Itálii. V zápase o třetí místo porazili svěřenci Jozefa Vengloše domácí favorizované Italy na penalty. Byla to tak další medaile po zlatu z předchozího evropského šampionátu v Bělehradě. 

Závěrečný turnaj ME 1980 byl oproti předchozím ročníkům rozšířen na osm týmů. V kvalifikaci Československo vyhrálo základní skupinu, když za sebou nechalo i Francii. V základní skupině šampionátu Čechoslováci skončili i díky dvěma gólům Zdeňka Nehody druzí za Němci, kteří turnaj nakonec vyhráli. V utkání o bronz po remíze 1:1 s domácími Italy Československo vyhrálo 9:8 na penalty. O jedinou branku v normální hrací době se postaral parádní střelou Ladislav Jurkemik. 

Mezi velké opory týmu patřil také Antonín Panenka. Nádherným gólovým trestňákem přispěl k výhře nad Řeckem ve skupině a v duelu o třetí místo právě on z rohového kopu cizelérsky nabil Jurkemikovi na jeho životní ránu. Panenka se trefil také v penaltovém rozstřelu, což nebylo jednoduché, v bráně Italů stál legendární Dino Zoff.