Vím, že jste nebyl u zrodu mužstva. Kdo byl v jeho zárodku?
Je to specifické mužstvo, u kterého se na Kladně vystřídalo snad nejvíce trenérů. Co mám zpětné informace, tak to byli v každém ročníku dva trenéři. Když jsem přicházel, nevěřil jsem, že by mohlo mužstvo dosáhnout takového úspěchu, protože spousta lidí se mi ptala, proč jdu zrovna k tomuhle ročníku. Říkali, abych od toho moc neočekával. Kluci mě však překvapili tím, co jsme za ten rok společně zvládli a jak velkou práci dokázali odvést.

Nebyla to nakonec výhoda, že si každý rok zvykali na jiné trenéry a metody?
Popravdě nevím. Obecně se říká, že u mládeže je nejlepší dvouletý trenérský cyklus. Roční je krátký.

Vaše okolí se podivovalo, k jakému týmu jdete. V čem byl problém, že měl takovou pověst?
Ne, že by mě extrémně odrazovali, jen se ptali, zda bych své rozhodnutí nechtěl přehodnotit. Upozorňovali mě na nějaké věci, například, že kluci nemají vyrovnanou výkonnost, pár jedinců mělo v minulosti problémy s kázní či se neumisťovali dobře v tabulce. Nehleděl jsem na to. Hned v první části letní přípravy jsem poznal, co v nich je. Byl vidět potenciál pro velké zlepšení. Od začátku byla radost s nimi spolupracovat.

S jakými cíly jste šli do soutěže? Přece jen stejné ročníky se spolu pravidelně střetávají, takže ambice šly odhadnout.
Určitě jsme nebyli favority. Postupem času to ale bylo lepší a lepší. Od začátku jsme měli dobré výsledky, důležitější však je, že výkonnost kluků šla neustále nahoru. Naštěstí se nám vyhýbala zranění a nemoci, protože náš kádr byl úzký a čítal pouze patnáct hráčů, což je minimum. Kluci vydrželi sezonu v perfektní kondici, a to byla další příčina našeho úspěchu

Ve fotbale rozhodují také individuality. Jak jste na tom byli v tomto směru?
Naše osobnosti se vyrýsovaly až během roku. Když jsem nastupoval, tak hlavní osobnost byla útočník Tadeáš Pospíšil, který byl už v přípravkách o rok posunutý výš do starší kategorie. Postupně se k němu přidávali další jako Adam Kronus, o kterého v zimě projevila zájem Sparta, dále v obraně stoperská dvojice Jakub Kolářský – Lukáš Pospíšil, kteří měli stabilní výkonnost.

Jako trenér jste stavěl na kolektivním pojetí nebo jste spíš dbal, aby vyrůstaly silné individuality?
Jsem týmový hráč, do kluků jsem to od začátku tloukl. Ne, že bychom se stejnou sestavou hráli celou sezonu, kluky jsme spravedlivě střídali. V mládeži to jinak nejde. Všichni musí hrát. O to mám větší radost, že jsem soutěž tak zvládli. Na individuálních stránkách se pracuje v tréninku. Individuální rozvoj je v těchto kategoriích nejdůležitější. V tréninkovém procesu jsme mu přikládali největší váhu.

Vykopali jste nejvyšší soutěž pro své následníky. Máte představu, jak se s ní poperou?
Přihlášeni jsme a hrát ji budou U15 a U14, ke které se přesunu místo Miroslava Vosky a Romana Phama, kteří povedou patnáctku. Chceme dodržet dvouletý cyklus, o kterém jsem mluvil. Zkusíme obě mužstva doplnit, abychom hráli důstojnější roli.

To asi bude problém. Pro Spartu či Slavii je jednodušší získat nadějného hráče.
Kladno je trošku specifické v tom, že místní kluby nemají cíl dostat dobrého hráče do kvalitnější soutěže. Za rok jsem poznal, že to tak nastavené nemají.

V neděli se hraje poslední utkání České ligy. Kladno v něm přivítá Motorlet. Hrát se bude od 14.00 hodin na Novo Kladnu.