Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Anketu jsem samozřejmě sledoval, kluci mi i volali průběžný stav,“ usmál se věčný náhradník, jemuž jeho role ale vůbec nevadí. „Fotbal mám rád. Také pohodu na Braškově, nezbytné pivíčko po zápase,“ hlásí borec, jenž se do brány prakticky nedostane. A to ani za béčko, kde nastupuje v poli. „Párkrát jsem to zkusil, ale abych řekl pravdu, chytat čtvrtou třídu mě nebavilo. Spíš tam střílet góly, což hlavně ze začátku docela šlo. A není to tím, že by byl bůhvíjaký fotbalista. Tam vám stačí rychlost,“ tvrdí.

Za áčko musel do branky tři kola před koncem, když Braškov prohrával v Loděnici 0:4 a Kohout se zranil. Běžela 57. minuta a Peták už gól nedostal. Pak sice proti Vranému dva, ale tři body tým bral stejně jako pak v Jenči za výhru 3:0. „Já si žádnou nervozitu nikdy nepřipouštěl. Jestli je soupeř silný nebo ne, to jsem fakt nikdy neřešil. Těžší byl určitě ten duel s Vraným. Vedli jsme tři dva a do poslední minuty se to na naší bránu valilo. V Jenči bylo těžkých jen prvních deset patnáct minut, to měli domácí velké šance. Pak už se hra odehrávala spíše ve středu hřiště,“ popisuje a okomentoval i jediné dva góly, které v závěru podzimu inkasoval z vranských kopaček. „Všichni mi vyčítal ten druhý, že jsem měl míč boxovat, ale já to cítím jinak. Chytat jsem měl spíš první branku, kde jsem si nepřipouštěl, že útočník obejde Láďu Fridricha. Třeba bych pak lépe zareagoval,“ míní odchovanec Braškova, který dres změnil jen párkrát v kariéře.

Nejprve v dorostu a dvakrát v mužích. „Dorost na Braškově nebyl, tak jsem hrál za kladenskou Spartu. V mužích jsem hostoval v Brandýsku a na Rudné. To přišel na Braškov Manda, ale pak zase odešel a nahradil ho ´Fasan´ Kohout. Nemám s tím žádný problém,“ uzavřel Jiří Peták.