„Začátek byl hrůzostrašný. Snad se to teď s novými trenéry zlepší a někam posune," připomněl nedávnou změnu v realizačním týmu, kde kouče Petra Caise vystřídalo temperamentní duo Miroslav Chadima – Petr Hlaváč.
Ve své dlouhé kariéře zažil nesmírně zkušený gólman podobný start do sezony jen ve Strašecí, kde po šesti kolech neměli ani bod. „Pak jsme ale získali ve třech utkáních devět bodů. Doufám, že nás čeká něco podobného," usmíval se před sobotním derby ve Slaném.
Zda se postaví mezi tři tyče, neví, poněvadž Lhota před týdnem porazila Semice a vítězná sestava se prý nemění. Z toho vyplývá, že první vítězný duel sezony a první nulu vychytal jeho kolega Petr Vošmík.
„Přeji mu to. Já klidně půjdu za béčko, chci si na stará kolena fotbal užívat," řekl a pochlubil se, že byl u jediné výhry rezervy. Favorizované kladenské Novo porazila 5:2. Jinak je na tom bodové shodně jako první tým.
Za áčko odchytal pouze tři utkání, přičemž má na jeho poměry velmi nezvyklý průměr obdržených gólů. Na zápas činí téměř čtyři!
Je to dané i tím, že dva týdny před sezonou si v přípravném utkání ve Středoklukách zlomil palec na ruce, který zdobila pět týdnů sádra. Bez tréninku pak vletěl do utkání se Zbuzany, poněvadž Vošmík se při rozcvičování zranil.
„Tolik gólů opravdu nepamatuji. Svůj díl na našich výsledcích má také skutečnost, že máme mladý tým," mínil osmačtyřicetiletý gólman a přiznal, že změnu dresu už potřeboval, aby dostal do fotbalu novou chuť.
Ve Strašecí působil s přestávkami třicet let, a že těch pauz nebylo málo! V postupové sezoně do Gambrinusu ligy chytal druhou nejvyšší soutěž na Kladně. Hájil také branku Neratovic, Karlových Varů či Rakovníku.
„Já ani nevím, kde jsem všude byl," podotkl. Co ale ví přesně je, že vyjma první ligy a čtvrté třídy hrál všechny stupně soutěží! „Nejnižší soutěž už snad nikdy nebude. Nikdy ale neříkej nikdy," usmál se Kut a připomněl, že nejbližší venkovní zápasy budou mít visačku derby. Po Slaném pojedou do Tuchlovic a pak do Strašecí.
„Hlavně ať už bodujeme a máme klidnější zimu," přál si taťka dvou dcer, přičemž starší je dvaadvacet. Že by se stal v nejbližších letech chytajícím dědečkem, vylučuje. „Na to jsem ještě mladý," poznamenal skoro dvoumetrový a téměř metrák vážící brankář.
„Přes sto kilogramů jsem ještě nikdy neměl," rychle upozornil borec, jenž nikdy nevynikal efektními robinsonádami, nýbrž efektivní poziční hrou.
„Můj styl je hrozný, to už každý ví. Pro mě je to kolikrát na zem už hodně daleko," uzavřel Petr Kut se smíchem.
Kluci, smekám před vámi!
Říkám jim železní dědci a říkám to s neskrývanou úctou. V mých očích jsou pořád kluky, kteří jsou ochotni ve čtyřiceti, padesáti či dokonce šedesáti letech vlézt do fotbalové brány a s mladickým zaujetím hájit nějakých jedenadvacet metrů čtverečních fotbalově nejzajímavější plochy.
Vím, o čem mluvím. Sám jsem pár let také tak činil, než jsem v sedmadvaceti usoudil, že už bylo dost zadřené škváry a mokvajících odřenin. O to víc se skláním před těmi, kdo nekoukají na věk a místo, aby seděli v teple domova u televize, jdou se i v podzimních plískanicích válet do louží. A je jim fuk, že nemají na hlavě číro s odstínem nejnovějšího módního trendu, že mají na trenkách skobu či nemají nazuté ty nejlehčí kopačky.
Kluci, držte se! Smekám před vámi stejně jako před vašimi partnerkami. Tuším, že o vašich pozápasových dnech vědí nejvíc. Věřím, že i když občas hudrují, jsou na vás hrdé, poněvadž mnohem mladší soused nepřeleze ani plot. I vám patří můj obdiv. jiri.nagy@denik.cz
