Jeho branky zásadně přispěly k tříbodovému zisku knovízské rezervy. Vítězství je při současné krizi knovízského fotbalu balzámem na bolavou duši. „Výhra i góly mně vlily novou energii do áčka, které se po tragédii Michala Ježka nemůže vzpamatovat. Navíc přestali hrát dva kluci, které nešťastná událost odradila,“ uvedl odchovanec Velvar.
Knovíz je pro něj první mimovelvarskou štací. Pokud se ale poslednímu celku tabulky nezačne dařit, je možné že se vrátí do mateřského klubu, kde strávil patnáct sezon. Tedy pokud od něj bude zájem, protože odešel na přestup. „Původně to ale bylo na jen na půlroční hostování a nakonec jsem tady zůstal,“ upřesnil 25letý útočník, kterého ke změně dresu přemluvili kolegové z práce.
Bylo to v době, kdy vinou zranění nějaký čas nehrál „V každém případě ale sezonu v Knovízi dokopu, nebudu utíkat. Třetí třídu se mi však hrát nechce,“ přiznal na rovinu rozený útočník, který prý zdědil ofenzivní vlohy po otci, bývalém hráči Černuce a Rakovníku.
Využívat je může docela často. Většinu víkendů totiž nastupuje za áčko i béčko. Teď se k tomu přidal i páteční futsal, takže kvality gólmanů může prověřovat co hrdlo ráčí. Vůbec futsalová sezona mu narozdíl od fotbalové dělá velkou radost, protože se spoluhráči ze slánského MCE vedou divizní tabulku!
Jak Martin přiznal, jeho letošní fotbalová střelecká potence není příliš dobrá. Neuměřice byly světlou výjimkou. „Loni se mi však docela dařilo. Góly jsem dával i v mládežnických kategoriích a mrzí mě, že jsem si vstřelené branky nezačal počítat,“ přiznal s tím, že je ortodoxním pravákem. Gól levačkou nebo dokonce snad hlavou přijde jednou, maximálně dvakrát za deset let, jak pravil proslulý docent Chocholoušek.
Martinovou silnou stránkou je rychlost a dobrá střela z dálky. Třeba obě vlastnosti zdědí syn, kterého si přeje. Ve fotbalové tradici rodu by měl v budoucnu rozhodně pokračovat. Prapor zatím drží on s bratrem, jehož do přivedl do Knovíze.