„Lékaři mi moc šancí nedávali,“ přiznal navrátilec do sestavy béčka Zichovce, který v obnovené premiéře mezi seniory vstřelil v utkání IV. třídy v Černuci dvě branky. Druhá byla vítězná.

„Určitě jsem moc spokojený, i když to ještě nebylo ono. Dva roky jsem nehrál, proto mi chyběl cit a také fyzička,“ přiznal odchovanec zichoveckého fotbalu, jehož herní styl je založený na bojovnosti a dobrou kondičku potřebuje.

Nejen za góly, ale i za víru a odvahu vrátit se do fotbalové kabiny si odnesl vítězství v desátém podzimním Počinu víkendu.

Výčet jeho zranění po souboji s brankářem a následném nešťastném došlápnutí je úděsný – zlomený vnitřní a vnější kotník, stejně jako hlezenní a lýtková kost. Pak tři velké šrouby v noze a kovová destička přichycená osmi menšími.

„Celou dobu jsem ale věřil, že se k fotbalu vrátím. Rodiče ale nadšení nebyli a myslím, že ještě dlouho nebudou,“ přiznal vytáhlý útočník, jenž se svými 197 cm připomíná Jana Kollera. Obavám rodiny se nikdo nemůže divit. Jeho starší bratr Honza kvůli zranění nohy skončil s fotbalem.

Kamarádi tvrdí, že Ondřej má s bývalým reprezentantem společnou i mírnou povahu, díky níž se jeho návratem utužila parta v béčku. „Doufám ale, že se brzy dostanu do prvního týmu,“ přeje si jeden borců, kteří prošli všemi mládežnickými týmy SK Zichovec.

I když ho výška předurčuje spíš na pozici středního obránce, nastupuje od malička na hrotu. „Občas ale stopera hraju a přiznávám, že se mi to příliš nelíbí. Jako každý raději dávám góly,“ uvedl a poděkoval kamarádům a spoluhráčům, že ho v anketě podpořili.