Počin 7: Ve složité situaci se nachází fotbalisté Velkého Přítočna. Nováček okresního přeboru bojuje o holý život, tudíž je pro něj každý bod důležitý. V neděli v Tuchlovicích za něj až na poslední čtvrthodinu se zraněnou patou nastoupil špílmachr Michal Zieber, jenž byl u obou branek znamenajících obrat skóre z 3:2 na konečných 3:4. Ještě v pátek večer ale byl v čele novokladenský Kovařík, Zieberův finiš však byl drtivý. Nakonec získal 376 hlasů, jeho rival o pětadvacet méně. „Mě ale nejvíc zaujalo pět gólů Radka Ráce,“ připomněl vítěz kanonádu pcherského střelce a vrátil se k nedělnímu utkání, v němž odehrál pouhých pět minut. Po přihrávce na vítěznou trefu totiž musel odstoupit.
„První branku jsem dal ze standardky, která byla tečovaná. Na druhou jsem přihrál Šilerovi, se nímž můžu hrát poslepu. Hned po gólu jsem ale upadl a musel střídat, protože pata mě moc bolela,“ přiblížil svoje krátké, ale výživné působení na hřišti.
Michal je odchovanec Slavoje Kladno, odkud odešel společně s Petrem Šilerem a Lukášem Pletánkem do Přítočna. Spolu to táhnou už od mládežnických let a dá se říct, že jsou nerozlučnými trojčaty. To málem přestalo platit v zimě, kdy si Michal zatoužil zkusit vyšší soutěž. Přesvědčil ho kamarád z třetiligového Králova Dvora.
„Zahrál jsem si proti Slavii, bylo to ale strašně rychlé. Navíc se tam musí denně trénovat, a to pro mě moc není. Nikdy jsem přípravě moc nedal a v tomto mi okresní soutěže vyhovují,“ prohlásil 25letý střední záložník Přítočna, jenž moc přivítal návrat pracovitého a uvážlivého trenéra Petra Kremláčka, který dovedl mužstvo do přeboru a posléze byl nepochopitelně odvolán.
„V té době jsem uvažoval, že také odejdu. Je výborné, že se vrátil. Najednou je lepší parta a navíc přišly posily Přerost a Jícha. Je to úplně jiné,“ pochvaloval si ortodoxní levák, jemuž vyhovuje střed zálohy.
Teď se ale nejspíš bude muset přeorientovat na pozici podhrotového útočníka, byť jeho top disciplínou je přihrávka. „Vždy jsem na gól raději přihrál,“ přiznal slušňák, jenž ve své kariéře nikdy neobdržel červenou kartu a žlutou jen výjimečně. „Ty snad byly jen tři. Trenéři mi občas vyčtou, že nechodím do soubojů,“ uzavřel Zieber před dvěma koly, které napoví mnohé o přítočenských ambicích.
V sobotu jeho tým hraje v Libušíně a za týden hostí Spartu.

Počin 10: Byl blízko velké kariéře, ale sám si ji zazdil. Roman Pavelec to přiznává sám. Teď ale prožívá výborné období. Fotbal mu jde, vyhrávají jeho Lidice a on střílí jeden gól za druhým. Naposledy dal tři do sítě Vraného.
Odchovanec Lokomotivy Kladno přešel brzy do SK Kladno a poté do dorostu Slavie Praha. Ohromný talent však vzal svou kariéru za špatný konec. „Bylo to po vojně. Přestal jsem trénovat, víc jsem byl v hospodě. Vrátit to už nejde, ale mrzí mě to,“ konstatuje jedenatřiletiletý útočník, který ještě působil na Velké Dobré a pak fotbal tři nehrál vůbec. Nakonec se objevil v dresu Mšece, pak si zahrál v Německu a před rokem a půl přešel do Lidic. „Měl jsem nadváhu, zdravotní problémy. Dobře, že jsem se k fotbalu vrátil alespoň na téhle úrovni,“ uleví si.
Lidice si ho musí hýčkat. Loni přispěl k triumfu v I. B třídě a teď, když bylo zle a hrozil pád do okresu, mužstvo v čele s Pavelcem zabralo a po výhrách nad lídry tabulky z Loděnic a Vraného je docela v pohodě. „Už to bylo v novinách zmíněno. Pomohlo nám, že jsme si sedli a vše si vyříkali. Po loňském prvním místě jsme si mysleli, že jsme fotbalisti, což sice jsme, ale běhat se musí, což nám chybělo. A zachráněni ještě nejsme. Do sobotního zápasu s Jenčí musíme dát úplně všechno,“ varuje Pavelec před sobotním duelem.
A protože ligové Kladno shání prvotřídního zakončovatele, musela poslední otázka přijít. Trufl by si ještě Pavelec nebo ho osloví nabídka z jiného klubu, ty kolem něj totiž krouží jako supi. „Že by mi zavolal Martin Hřídel? (smích) Už asi ne, o tom by se dalo polemizovat před lety a o tu šanci jsem se připravil. A ostatní kluby neřeším. Jsem v Lidicích spokojený a fotbal tady hrajeme dobrý. Moje jarní góly jsou zásluha dvorního nahrávače a velkého kamaráda Tomáše Radosty stejně jako celého týmu,“ dodal Roman Pavelec.

Počin 13: Jiří Sušil v utkání okresního přeboru ve Pcherách pomohl zraněnému protihráči. Po souboji s gólmanem a úderu do hlavy zůstal útočník domácích bezvládně ležet. Dobíhající hřebečský obránce, jenž souboj sledoval z bezprostřední blízkosti, okamžitě zasáhl. „Jen jsem ho položil na břicho, aby se neudusil a prsty zkontroloval zda nemá zapadlý jazyk. Podle mne jen na chvíli omdlel,“ popsal dramatické chvíle 26letý fotbalista s tím, že si není jistý, jak by zvládl případné komplikace. Jeho tým na hřišti zvítězil 4:1. Boj o postup sice prohrál na jaře v Hostouni, přesto je s druhým místem spokojený. „Dalo se dohromady kvalitní mužstvo, které hrálo dobrý fotbal. Hostouň ale byla lepší a zaslouženě postoupila,“ prohlásil rodilý Pražák, jenž se do Hřebče dostal náhodou. Hrál zde jeho kamarád a on si s ním jel v dorosteneckém věku jen zakopat na bránu. To byl začátek jeho aktivní fotbalové kariéry, která jiný než hřebečský dres nezná. Do áčka ho později protlačil vedoucí mužstva Ladislav Koliha.

Podle 190 cm vysokého stopera by se mělo jít ve Hřebči dopředu i fotbalové prostředí. V příští sezoně by měl mít zdejší stadion lepší trávník. „Na závlaze z přehrady se nejvíc podíleli předseda oddílu Jindřich Burger a Štěpán Sádecký. To jsou takové dobré duše klubu,“ uvedl student stavební fakulty na brněnské vysoké škole, jenž momentálně pracuje v jedné architektonické kanceláři jako kreslič. Se svými 190 cm by měl být hřebečská stoper obávaným zakončovatel standardních situací, všechny své góly ale lehce spočítá na prstech jedné ruky. „Je pravda, že nebývám úspěšný. Možná to bude tím, že nejsem moc průbojný,“ konstatoval. Jeho slova potvrzuje i okolí, které o něm tvrdí, že tak skromných a poctivých lidí jako on moc není.

Jiří Sušil by ve 13. počinu nejvýš zařadil vranského střelce Urbana. „Podle mne to bylo z nabídky nejzajímavější,“ mínil. S tím nesouhlasí předseda SK Pchery František Dufek. „Zdraví je daleko před vším ostatním. U mě je jeho čin na prvním místě. Přede mnou našemu hráči zapadlý jazyk vytáhl.“