V utkání proti béčku Přítočna zaznamenal za necelou půlhodinku čtyři góly v řadě a zásadně tím přispěl k výhře lídra tabulky poměrem 5:1. To byl sedmý jarní počin naší soutěže.

„Nevím, co k tomu říct. Přece jenom je to čtvrtá třída, kde to není nic tak zvláštního, a kde se to tak nebere. Tolikrát se může ukopnout kdokoli,“ mínil vytáhlý forward tušící, že vítr mocně zadul z hřebečské kabiny. „Myslím, že na mém prvenství se podíleli spoluhráči, kteří určitě budou chtít, abych za to přispěl do kasy. Dobře je znám,“ prohlásil se smíchem.

Odchovanec Kročehlav, kde kdysi hrál dva roky za béčko I. A třídu, jezdí z Kladna do Hřebče téměř dvacet let. Bylo to i v době, kdy místní klub na fotbalové mapě Kladenska takřka nic neznamenal.

Současnost je jiná. První tým vede okresní přebor a béčko IV. třídu! „Pohoda v áčku se přenáší i k nám. Myslím, že postup už má jistý. Dobře to vypadá i s námi. Bude to ještě těžké, ale postoupit chceme také. Po podzimu to nevypadalo, ale na jaře se začalo dařit a bereme to vážně.“

Jméno Kvítek se vždy objevovalo v kolonce střelců, ač začínal v defenzivě. Až časem se posunul dopředu. Většinou to ale u starších borců bývá opačně. Netypický je i další fakt. „Já to měl a mám otočené. Tréninky jsem nešidil a zápasy ano. To je můj letitý problém. Mám mámu daleko a jezdím jí pomáhat. Také je tady rodina. To je pro mě důležitější než fotbal,“ vysvětlil 39letý borec.

Fotbal začal hrát v pěti letech a od té doby se ani jednou nestalo, že by utkání nedokončil kvůli červené kartě! „Na hraně to občas bylo, avšak čistý rejstřík si pořád držím,“ pochvaloval si. Předpokládá, že by do konce jeho kariéry k vyloučení dojít nemělo. „Za nějaký zákrok to určitě nebude a řeči už si také hlídám. V naší soutěži to nejde brát vážně.“

Nevytočí ho ani chyby rozhodčího. „Neříkám, že mě nenaštvou, ale mají to těžké. Je to nevděčná role. Každý si musí uvědomit, jakou hraje soutěž, a od toho by se měly odvíjet jeho nároky na úroveň rozhodčího,“ uzavřel hřebečský snajpr.