Procházka poté bohužel vážně onemocněl, mužstvo se propadlo zpět do výsledkového podprůměru a z ligy sestoupilo. Trenérův počin byl ale skutečně fanouškovsky natolik lákavý, že v anketě, kterou navštívilo neuvěřitelný počet devatenácti tisíc hlasujících, vyhrál.

„Tak o téhle anketě nic nevím. Jsem na chatě, s internetem jsem pracoval naposledy loni při angažmá ve Varech,“ jal se zkoumat třiašedesátiletý Procházka, co že to vlastně vyhrál. Když to zjistil, vysekl fanouškům poklonu. „To tedy čumím. A strašně moc fanouškům děkuju, že na mě nezapomněli. Že mě měli rádi a že se tady povedlo udělat kus práce. Tím myslím i moje působení v Kladně před osmnácti lety, kdy tady bylo perfektní mužstvo a sedm kluků se dostalo do ligy,“ vzpomněl si.

Fanoušci ho ocenili už před časem ve Varnsdorfu, kde také dlouho trénoval. „Před zápasem s Vary, kde jsem byl také, řekl pořadatel, že jsem onemocněl. Bylo to tehdy před těmi Teplicemi. Lidi prý vstali a tleskali. Je jasné, že tohle člověka potěší. Však se také na Varnsdorf pojedu ve středu podívat do Kladna, jestli to jen trochu půjde. Oba kluby mám rád,“ říká praktik, jenž s Kladnem vyhrál tři zápasy hrané vlastně o šest bodů se stejně ohroženými mužstvy – Bohemians, Budějovicemi i Slováckem.

Pak ale přišla jeho nemoc, po ní prohra v Teplicích 0:5 a tým už se nezmátořil.

„Trochu si to vyčítám, byla to i moje chyba. Vím, že jsem na prochladnutí náchylný a já vedl tréninky v trenkách, pak jsem zase prochladl u známého na chatě. Měl jsem si to víc ohlídat. Jsem přesvědčen, že bychom i v těch Teplicích něco udělali a zachránili se,“ kaboní se.

Na druhou stranu musí být rád za vrácené zdraví, jeho stav byl skutečně vážný. „Byl jsem už na hraně, to je fakt. Přesto se mi ty Teplice někdy honí hlavou. My, i když jsme jeli na Slavii, tak jsme nechtěli prohrát a povedlo se to. Mužstvo prostě kvalitu mělo, dokonce vyšší než jsem předtím viděl z tribuny jako divák. Chtělo se o záchranu poprat. Tehdy se ale před Teplicemi něco stalo a já nebudu říkat co. Každopádně pak získali jediný bod a to nemohlo stačit,“ ulevuje si.

Sleduje také nově se tvořící mužstvo Kladna i jeho sérii neúspěšných výsledků z přípravy. Nového kouče Stanislava Hejkala trochu lituje. „No, lituju, spíš si myslím, že ho čeká hodně práce a ta práce bude sakra těžká. Odešlo mu osm hráčů a hodně dobrých, skoro všichni byli v základu. Zoubek nemůže kopat kvůli distanci. A ten, i když je starej, tak na to pořád má. Rozpadla se obrana, která za nás patřila k ozdobám ligy. A kluci nedávaj branky. To budou muset a trenéři to do nich musí dostat. Vždyť tam přišli jako asistenti bývalý reprezentanti Němec nebo Kostelník. Když to do nich nedostanou, budou kluci prohrávat a atmosféra nebude dobrá. K fotbalu potřebujete výsledky, ne hrát každej tejden o padáka a třást se jako osika,“ tvrdí Procházka, podle něhož ale tým určitou kvalitu má.

„Myslím, že by vepředu mohli být, určitě. Přál bych jim to. Odcházející hráče trenér prostě nahradit musí. Podívejte na hokejisty, tam Ota Vejvoda taky přišel o Frantu Kaberleho nebo Martina Procházku. Hrát musí s Melkou a dalšíma mladejma a on si poradí. Volejbalistům zase odešel Skladaný, to byl mozek týmu. I oni se s tím musí poprat. Holt je krize a sportu a specificky Kladna se to dotýká snad nejvíc. Je to tady doslova v pr…,“ mávne zklamaně rukou.

Člověk by řekl, že po nemoci, jakou Procházka překonal, už se na žádné fotbalové angažmá nechystá. On až tak rezolutní není. „Raději se držím fráze nikdy neříkej nikdy. Už jsem kdysi něco takového plácl a vrátil se. Záleží na mém zdraví. Když dovolí, uvidím,“ uzavřel s úsměvem fotbalový hrdina Kladna jara 2010.