Rosťa Hudera, nejstarší fotbalový rozhodčí na Kladensku, nemá právě nejlepší dny. Manželka mu hodně vážně marodí, na ni myslí nejvíc. Přesto neváhá, a když je potřeba, sebere se a jde pískat. Jako onehdy do Tuchlovic zápas domácích dorostenců se Hředlemi na Rakovnicku. Původně měl řídit duel Stanislav Laštovička, ale byl odvolán na jiný mač a tenhle připadl Huderovi.

Po jeho skončení vypisoval zápis, když zaslechl zvuky značící paniku. Trenér Hředel Hanuš Minařík v kabině upadl a ztratil vědomí. Zápasil o život. 

„Slyšel jsem, že se děje něco neobvyklého, všichni kluci vyběhli z hostující kabiny. Co možná nejrychleji jsme spustili záchrannou akci. Paní ze Hředel (Renata Vitnerová) byla aktivní nejvíc, u ní bylo vidět, že je profesionálka (sestřička). Já spolu s trenérem Tuchlovic Dittrichem jsme se snažili pomáhat s masáží srdce, a když přijela záchranka, tak s uklidněním emocí, protože pán sice vědomí získal zpět, ale měl šok, navíc dorazila jeho paní. Do Hředlí jsem pak hned volal a řekli mi, že by vše mělo dobře dopadnout. A taky že ano, po devíti dnech pustili maroda domů a v neděli by se snad mohl se svým týmem objevit v Kročehlavech,“ těší Rostislava Huderu.

Ten býval profesionálním hasičem, to mu při záchraně Hanuše Minaříka pomohlo, hlavně ale nezmatkoval a stejně Renata Vitnerová a Vlastimil Dittrich dělal vše, co bylo potřeba.

Z klubu se mu dostalo poděkování jménem předsedy Miroslava Slámy. Takových díků jako rozhodčí tolik nezažívá, ale nestěžuje si. Dokonce ani na to, že už netrénuje nejmenší děti na SK Kladno, což byla roky jeho doména. „Jsem stará škola a někdo si stěžoval, že jsem na děti křičel, ale beru to. Jsou i kluci, kteří na mě vzpomínají dobře,“ mávne rukou fotbalový srdcař.

Teď už hlavně píská, klidně nejnižší soutěže. Zvládá tam většinou i problematické hráče, skoro každý tým nějakého takového má. „Zastávám Švejkovo krédo, že pořádek musí bejt, na to jsem já pedant! Na druhou stranu hráči i kluby vědí, že se snažím být lidský. Když to někdo ocení a po zápase třeba poděkuje, tak je člověk rád,“ dodal borec, jenž má čtyři bypassy, přesto zvládá nejen těžké fotbalové, ale také lidské okamžiky s nadhledem.

Tak ať ti to Rosťo ještě dlouho vydrží!