Počasí přálo, a tak se benefice povedla. Borci nejprve sledovali společně zápas Českých reprezentantů na Euru proti Gruzii a pak si navlékli stuplny a kopačky a sami šli ukázat, jak by se to mělo kopat. Na hřišti se ukázaly opravdové osobnosti. Ex-ligista Lukáš Hajník dokonce dal kamarádovi Pavlovi přednost před velkou akcí u něj doma v Tuchlovicích. Z dvojice bývalých držitelů smluv ve slavných pražských „S“ nastoupil jen Tomáš Tichý, zatímco David Müller musel kvůli zdraví zůstat v hledišti a jen kamarádům fandil. Tichého řečenému Ticháčkovi se navíc tentokrát nic nestalo, což o jeho kariéře tolik neplatilo a dal i nejhezčí branku, když levačkou trefil v náběhu šibenici. „Zvedli mě z hrobu,“ smál se „Ticháček“, který by se k fotbalu od příští sezony mohl vrátit v dresu Velké Dobré.
Někdejší opora Kladna a dnes už spíš trenér Jiří Veselý zažil i horké chvilky, když dostal nekamarádsky míčem do nejchoulostivějších mužských partií a veselost vyvolala i další trochu bolestivá událost, když zaskakující brankář Michal Bouška zblízka trefil svého spoluhráče a velkého kamaráda Marka Mencla do brady.
Náladu zvedal nekonečnými srandičkami také Václav Machek, který toho s Růžičkou odehrál hodně na Velké Dobré a pak i ve Švermově. Fotbalovou údernost pro změnu nabízeli ti nejmladší: talentovaný Marek Strnadel z Dukly jde ve stopách někdejšího superstřelce Bohuslav (nikoliv Bohumil, jak občas mateme veřejnost) a pár gólů nasázeli ve Švermově v sobotu oba.
Na druhé straně zase zaperlil čtyřmi brankami Růžičkův šestiletý syn Filip. Dres na něm vlál jako noční košile nějaké matróny, ale s míčem si chlapík rozumí a jeden gól dal dokonce po asistenci táty Pavla.
Nejstarší generaci zastupovali Růžičkův oblíbený trenér ze Slaného Rony Tauš, jenž dorazil i se synem Dominikem, nechyběl ani slavný předseda Čechie Velká Dobrá Vladimír Dufek, který měl Růžičku a další Švermováky roky ve svém klubu a měl je vždycky rád (i když třeba trochu hartusil).
Pavel Růžička si po utkání sezval všechny hosty a pronesl v podepsaném dresu milované Bohemky dlouhý proslov, kde nechyběly vtípky, ale také vážné vzpomínky na některé borce, kteří už se oslavy zúčastnit nemohli, protože odešli z tohoto světa předčasně. „Na ně jsem nechtěl zapomenout, i oni byli v mém životě důležitými lidmi, kteří mi nějak protnuli cestu. Těm, co tu jsou, děkuju, že přišli a pořádně to společně oslavíme,“ uzavřel proslov Pavel Růžička.
Jak řekl, tak všichni udělali.
