Vzhledem k stavu jeho operovaného levého kolena, nahrazeného endoprotézou, je dobře, že krizová situace nenastala. „Není to ani na pět minut hry, bojím se," přiznal loni šedesátiletý borec a dodal, že až tak horké to nebylo, poněvadž byl připravený i trenér Jirka Šnobl, který je o něco mladší a hlavně s mužstvem trénuje a také s ním má něco odkopáno.

A kdy Ivan nastoupil naposledy do mistrovského utkání? „Bylo to někdy před dvěma, třemi lety, kdy jsem pár minut odehrál," prozradil. Společně se syny ještě do utkání nezasáhl, ve Smečně alespoň byli poprvé v jednom dresu. Je si však jistý, že k historickému okamžiku jednou dojde. A nejen k němu.

Vnukovi je dvanáct a není vyloučené, že se jednou na trávníku sejde rovnou kvartet Horáků. „Bylo by to krásné," zasnil se Ivan starší a na otázku, cože mu to přelézá přes trenýrky, se smíchem odpověděl: „Je mi tolik, kolik my je. Co bych to schovával!"