Počtvrté v řadě odevzdali body soupeři a opět to bylo nejtěsnějším poměrem. Po souboji s jarním suverénem ČFL – Roudnicí (1:2), ale mohli hřiště opouštět se vztyčenou hlavou. Bylo to za druhou půli, kdy favorita chvílemi pěkně mačkali.

„Nejvíc unavený jsem byl nakonec já z toho, jak jsem musel pořád řvát,“ konstatoval po utkání trenér vítězů Marian Řízek, jemuž se pochopitelně víc líbila první půle.

„Po vedoucí brance jsme neupadli do letargie, navíc jsme po chybě brankáře přidali druhý gól. Ve druhém poločase jsme se moc zatáhli před vápno a tři body jsme ubojovali,“ mínil s tím, že jim v této fázi chyběl zraněný špílmachr Hrdlička.

Jeho tým vstřelil v první části dva pěkné góly. Už ve 3. minutě Potočného kolmici neomylně přetavil ve vedoucí branku Macháček a po půlhodině napřáhl z 35 m Vaněk, jehož přízemní torpédo vyslané čistým nártem přistálo v pravém dolním rohu marně se snažícího Víška.

„Něco si před utkáním říkáme a jiná věc je, jak to hráči vnímají na hřišti. Od rychlého gólu se odvíjel celý poločas,“ mínil domácí kormidelník Martin Čurda a dodal, že po nervním závěru museli přemotivovaný tým uklidnit.

Hned po obrátce se Kladnu podařilo zásadně změnit obraz hry. Prodloužený Hajníkův roh usměrnil do sítě na zadní tyči hlavičkující Skořepa.

Zvýšené sebevědomí a nadšení domácích přineslo dvě obrovské možnosti na srovnání. V první selhal Bartoš a při druhé ránu výtečného Rady odvrátil obránce na čáře. Předtím ale Víšek nohou nepustil do sítě střelu roudnického Macháčka.

„Nemáme typického hrotového hráče,“ posteskl si trenér poražených Martin Čurda nad koncovkou svých svěřenců a uznal, že jinak si za druhý poločas zaslouží jeho tým pochvalu.