Geny by u Lukáše nějaké byly. Táta Honza dlouho chytal skvěle házenou a možná by ho synek kdysi následoval, jenže házená už se ve městě nehraje. Dobře pro fotbal.

Skalák o svém talentu přesvědčil i v generálce proti Aritmě, kdy o dost lepšího soupeře několikrát vychytal, prokázal výborný postřeh, na svůj věk klid i rozvahu, dobrou práci nohama. Dva góly dostal, a kdyby někdo chtěl hledat chybičky, našel by je. Ale také by musel vidět obrovskou perspektivu. „Zápas nám moc nevyšel, ale pro brankáře je to dobře. Šlo na mě víc střel, zachytal jsem si. Nicméně se svým výkonem spokojen nejsem, chyby se udělají vždycky," měl jasno dvacetiletý borec. Ostatně spokojen prý sám se sebou není nikdy.

„U prvního gólu jsem se zvedal a nechal střelci moc prostoru na přední tyči. U druhého jsem si na střelu sáhl, také se to dalo chytit," mínil, střelci na něj ale v obou případech šli sami.

Každopádně ohrožení Jaroslava Tesaře na pozici jedničky plánuje. „To stoprocentně," usměje se zpod zarostlé tváře, která ani moc neukazuje jeho nízký věk.

Do Teplic odešel před pěti lety a teď po návratu z tamní juniorky se poprvé seznamuje s mužským fotbalem. „Juniorská liga je o dost rychlejší. Tady je to víc taktické a o soubojích, hodně agresivní.

A jak vítá novou posilu do brány trenér Ivan Pihávek? Jedině pozitivně. „Po roce je tady konečně brankářská konkurence. Měli jsme jen Jardu Tesaře, který se připravovat sám, a byli jsme za to rádi. Teď má svou práci, která ho časově dost omezuje, nicméně tohle divize přináší. Oba ale pracují na tréninku výborně a já věřím, že brankáři budou naší oporou stejně jako v loňském ročníku," věří Ivan Pihávek.