V sobotu jste si zahrál exhibiční utkání, v němž jste se loučil jako hráč i trenér s lyským Slovanem. Jaké to bylo loučení?
Byla to moc povedená rozlučka, diváci viděli hodně branek a hezké akce. Po zápase jsme poseděli a tak by to mělo být.
Jak budete na své angažmá v Lysé vzpomínat?
Jedině v dobrém. Za čtyři a půl roku, které jsem ve Slovanu strávil, se nám podařilo dvakrát postoupit a do Lysé po více než čtyřiceti letech vrátit krajský přebor. To je pro mě obrovský úspěch, který bude doceněn až po letech. Byla zde výborná parta kluků z Lysé, nebo okolí, a o to je ten postup cennější.
Vy jste si postavil mužstvo svých kamarádů. Jak těžké bylo dát dohromady tým v době dovolených?
Ani moc těžké to nebylo. Obvolal jsem kluky měsíc a půl dopředu a drtivá většina mi účast přislíbila. Moc klukům děkuji, vážím si toho a věřím, že si spolu ještě někde kopneme. Třeba zase na nějaké exhibici. Bylo to velice příjemné setkání.
Největší a také asi nejúspěšnější část své hráčské kariéry jste prožil v Litoli, kde se vám podařilo postoupit až do divize. Jak na toto období vzpomínáte?
Je to tak, v Litoli jsem strávil třináct sezon a během nich jsme čtyřikrát postoupili. Vzpomíná se na to hezky. Vždycky tam byla dobrá parta, táhlo se za jeden provaz. Trenér Pavel Jareš a manažer Jožan Borecký dělali pro klub maximum, a to jak na hřišti, tak pak na pozápasových „tiskovkách“ v nedaleké restauraci Dallas. Poznal jsem spoustu kvalitních fotbalistů.
Václav Sosnovský
Bydliště: Bříství
Narozen: 23. března 1977
Zaměstnání: skladový operátor
Znamení: Skopec
Další oblíbené sporty: golf, tenis, lední hokej
Oblíbené jídlo: kuřecí maso
Oblíbené pití: ochucené minerálky, cola
Oblíbený film: české komedie
Oblíbená hudba: pop
Působil jste i v jiných okresních týmech. Na které angažmá nejraději vzpomínáte?
Ve všech týmech, ve kterých jsem působil, se mi povedlo postoupit. Ať už to bylo v Bříství, Litoli, Benátkách nad Jizerou, Libici nad Cidlinou nebo Lysé nad Labem. Každý postup je pro sportovce zážitek a všude jsme si ho dokázali náležitě oslavit. Na všechna angažmá vzpomínám jen v dobrém.
Už jste si také vyzkoušel jaké to je být trenérem. Počítáte s tím, že budete jako trenér pokračovat?
V Lysé to bylo tak, že po odchodu Tibora Mičince v polovině sezony mě přemluvil předseda Petr Jirsa, jestli bych to nevzal. Dohodli jsme jen do konce sezony a nakonec z toho bylo tři a půl roku. Jako trenér už pokračovat nechci. Chci se teď věnovat více rodině, protože si to po těch letech určitě zaslouží. Mám perfektní, trpělivou ženu, která taky hraje fotbal, tak má pro čas strávený mimo domov pochopení, a syna, kterého fotbal baví, a chtěl bych se věnovat především jemu.
Vaše kariéra ale ještě není úplně u konce. Budete hrát doma v Bříství. Jak se těšíte na zápasy bez velkého tlaku?
Už dlouhou dobu jsem dostával od Libora Šmejkala laso, ale až teď jsem na to kývl. Myslím, že nastal čas vrátit se na místo, ze kterého jsem před třiadvaceti lety odešel. Nebýt Libora, asi by už fotbal v Bříství několik let nebyl. A to by byla obrovská škoda.
Vy jste fotbalová rodina. Doposud jste hrál na vysoké úrovni, fotbal hraje i vaše manželka, syn válí za přípravku Slavie Praha. Mluví se u vás doma vůbec o něčem jiném než o fotbale?
Je to pravda, jsme fotbaloví blázni. Jezdíme na zápasy naší milované Slavie, která nám dělá velkou radost. Ale občas se u nás taky mluví i jinak než fotbalově (smích).
Syn Venda je teprve na úplném startu kariéry. Co byste jemu i jeho vrstevníkům poradil do dalších let?
Zatím ho fotbal baví a já doufám, že mu to vydrží. V první řadě to kluky musí bavit a je důležité si k fotbalu vytvořit vztah a milovat ho. Nemá cenu ho do toho za každou cenu nutit. Já ho miluji od doby, kdy jsem poprvé kopnul do míče.
