Paradoxní je, že oba aktéři incidentu ze IIII. třídy, skupiny B mezi Otvovicemi a Blevicemi (3:2) jsou zároveň předsedy svých klubů a zkušenými borci. Slavíčkovi je 51 let, Tůmovi dokonce 56.

„A právě proto nechápu, proč takového chlapa pošlou v poločase na hřiště, když má ještě hodně přes sto kilo, a dají ho do středu zálohy, kde jsem já. Přitom na lavičce zůstal jeho syn. Při prvním kontaktu, kdy jsem se k němu otočil, mi šlápne na kotník. Prostě mi přijde, že mě tam šel zranit,“ hněvá se Slavíček, jenž prošel i vyššími soutěžemi, kopal za Kladno či Velvary.

Také Antonín Tůma hrával výš než ve třetí třídě, dnes už se mu na plac tak často nechce. Týmu však chtěl pomoci a úmysl faulovat rozhodně popírá. Na Slavíčka se sám zlobí. „Fauloval jsem ho, to je pravda. Ale byli jsme k sobě čelem. Já tam přišel později, ale na měkkém terénu jsem při mé váze nezabrzdil pohyb a šlápl ho. Kdybych mu však chtěl ublížit úmyslně, tak jsem mu nohu úplně zlomil, jenže takhle on ještě snad dvacet minut hrál a dokonce mi dal v jednom souboji takovou ránu loktem, že jsem měl náběh na otřes mozku,“ zlobí se blevický předseda. Dodává, že Slavíček mu navíc sprostě nadával a celkově prý jeho klub v Otvovicích nerad nastupuje kvůli celkové atmosféře.

Nestranným mužem v tomhle sporu byl zkušený rozhodčí Martin Paleček, který odpískal faul a prý udělil i žlutou kartu (v zápise není uvedena).

„Viděl jsem to jako hodně ostrý zákrok, ale ne zákeřný. Překvapilo mne to, protože faulující byl na hřišti jen chvilku. Každopádně to podle mne bylo na žlutou kartu a tu jsem udělil,“ řekl rozhodčí, jemuž je incidentu líto a Slavíčkovi přeje brzké uzdravení. „Vůbec jsem nevěděl, že to má zlomené, domácí tým nic nehlásil, přitom se tohle dává do zápisu,“ dodal.

Že se hraje v nižších soutěžích ostře, to dokazuje také minulý zápas Otvovic. V něm jejich zkušený borec Sergej Nikolajenko zasáhl dřetovického Jurije Atamančuka tak nešťastně, že mu také zlomil nohu a musela přijet sanitka.

Hráči se přitom chtějí při fotbale hlavně bavit a druhý den jdou do práce, což je bez zdravé nohy mnohdy neřešitelný problém.

A ať už to bylo v Dřetovicích či Otvovicích jak chtělo, více vzájemné úcty by si borci měli dopřát i v „pralesních“ ligách. Fráze, že zdraví máme jen jedno, tam totiž platí stonásobně.