Osobnost Deníku

Dlouholetou oporu Kladna i reprezentace zdobila kromě důrazu, skvělé poziční hry a perfektních přihrávek i schopnost „ukočírovat" mužstvo plné osobností. Tato vlastnost se mu později hodila i během trenérské kariéry, v níž to rovněž dotáhl až do národního celku. Jedna z nejvýraznějších postav domácího hokeje oslaví 2. dubna sedmdesátiny.

„Franta je šťastný člověk," říkal o něm jeho spoluhráč a nástupce na postu reprezentačního kapitána Ivan Hlinka. Kromě titulů z let 1972, 1976 a 1977 vybojoval Pospíšil, jenž vytvořil elitní obrannou dvojici s Oldřichem Machačem, na 11 mistrovstvích světa ještě čtyři stříbrné a tři bronzové medaile. Třikrát se zúčastnil olympijských her, z nichž má dvě stříbra a bronz, startoval na památném Kanadském poháru 1976. Za národní tým odehrál celkem 262 zápasů a vstřelil 25 gólů.

Dalších 622 utkání a 134 branek přidal během 17 sezon v dresu Kladna, s nímž vybojoval čtyři ligové tituly i triumf v Poháru mistrů evropských zemí v roce 1977. V letech 1971 a 1972 vyhrál anketu Zlatá hokejka, dvakrát byl vyhlášen nejlepším obráncem světového šampionátu (1972 a 1976) a třikrát byl vybrán do týmu hvězd MS (1971, 1976 a 1977).

Rodák z Unhoště začínal s hokejem na místních kluzištích, ve čtrnácti byl napodruhé přijat do dorosteneckého mužstva Pracovních záloh Kladno.

Vyučil se strojním zámečníkem, poté vystudoval hutní průmyslovku a jako sedmnáctiletý si na postu bránícího levého křídla odbyl prvoligovou premiéru za tehdejší SONP (později Poldi). „Ráno jsem sfáral, před jedenáctou mě vyvezli nahoru a pak jsem šel trénovat. Dokonce jsem se dobrovolně hlásil na noční," popisoval svoje „profesionální" začátky.

Na sklonku kariéry Pospíšil, o něhož se svého času intenzivně zajímalo vedení Toronta, působil v německém Landshutu. Brusle pověsil na hřebík v roce 1979 a vydal se na trenérskou dráhu. Hned ve své premiérové sezoně na lavičce dovedl mateřské Kladno k ligovému titulu, později koučoval Litvínov, reprezentační dvacítku, s níž na MS získal tři stříbrné a jednu bronzovou medaili, a v letech 1986 až 1988 byl asistentem Jána Staršího u národního „áčka".

Po trenérských štacích v Itálii a Japonsku si vyzkoušel i roli hokejového funkcionáře, když zastával funkci generálního manažera kladenského týmu. Poté ještě přivedl Louny z regionálního přeboru do třetí nejvyšší soutěže, než dal na prahu šedesátin hokeji definitivně vale. Od té doby se otec dvou dětí věnuje hlavně včelaření a své velké zahradě.

„V životě jsou cennější hodnoty než hokej," prozradil kdysi svoje krédo člen Síně slávy českého i světového hokeje. „Kdyby se měl člověk trápit tím, za co jsme to hráli my, a co berou ti kluci dnes, tak by se musel oběsit ve vysoké trávě. Všechno má ale svůj vývoj. My jsme prožili u hokeje parádní léta, na tu dobu jsme měli také docela slušné peníze a ještě další požitky," dodal spokojený důchodce František Pospíšil.