Odchovanec SK Kablo Kladno (dříve Čechie) se jako hráč prosadil především v dresu kladenské Lokomotivy, za kterou nastupoval v 60. letech v krajských soutěžích. Mezi příznivci kladenské kopané je ale více znám jako úspěšný trenér.

Po skončení hráčské činnosti si postupně udělal až I. trenérskou třídu a v roce 1981 přišel do Poldi SONP Kladno. Zde nejprve působil u mládežnických družstev, především u dorostů v Tréninkovém středisku mládeže, až se v roce 1987 objevil jako hlavní trenér u kladenského áčka. U něho společně s Jiřím Hůlou dosáhl výrazného úspěchu, když kladenský tým přivedl po dlouhých osmi letech v roce 1989 zpět do druhé nejvyšší soutěže.
V nejlepším kladenském oddílu pak působil v různých trenérských funkcích až do roku 1998.

Čerstvého sedmdesátníka Josefa Štěpána jsme potkali jako diváka na posledním ligovém utkání právě skončené sezony s Baníkem Ostrava, poblahopřáli k narozeninám a požádali o krátkou vzpomínku na jeho nejlepší trenérskou sezonu, od které upynulo rovných dvacet let.

U kladenského áčka jste se ve druhé polovině 80. let objevil jako hlavní trenér trochu nečekaně. Jak k tomu vůbec došlo?

"U týmu právě skončil Miroslav Koubek, a protože z finančních důvodů nebyla možnost získat zvučné trenérské jméno, stali jsme se s bývalým hráčem áčka Jiřím Hůlou jeho trenéry.“

Přesto jste záhy dosáhli výrazného úspěchu a s týmem postoupili z tehdejší 2. ČNFL do druhé nejvyšší soutěže. Jak na sezonu 1988 -89 vzpomínáte?

"Mužstvo bylo tehdy dobře poskládané, když vedle starších hráčů se zkušenostmi z vyšších soutěží, jakými byli Isteník, Tichý a Vdovjak, se začali výrazně prosazovat i mladí odchovanci kladenského fotbalu jako Topka, Havelka, Pejša, Hlásek, Zetek i někteří další.“

Na kterého z nich nejraději vzpomínáte?

"Určitě bych měl jmenovat vynikajícího technika Zdeňka Hláska, ale ve výborné formě hráli i jiní – třeba Honza Havelka nebo Honza Zetek.“

Luboš HORA