„Co víc si přát, je to krásné!“ lebedil si manažer klubu a hráč béčka v jedné osobě Petr Rajgl, podle něhož se na postupu výrazně podepsalo, že tým dokázal po celou sezonu dodržovat pravidla, která si na jejím startem dal. „Byla v podstatě jednoduchá. Zahrát si fotbal pro radost, abychom se po utkání na sebe nekoukali přes prsty, a nediskutovat s rozhodčími. Také jsme sezonu odehráli bez vyloučení.“

S postupem béčka se ale před sezonou nepočítalo. „Hráli jsme, hráli, a najednou jsme vedli o deset bodů,“ prohlásil Rajgl, který v 41letech patřil ke starším hráčům. Víc je pouze Perglerovi a Onofrejovi. Tým ale byl složený na půl z mladých a starších borců, kteří většinou v pátek váleli i staré pány. Nedělní termíny rezervy jim tudíž přicházely vhod.

Právě zkušení borci se před sezonou dobrovolně přesunuli do béčka, protože A tým obsadili mladí. Ti byli i v rezervě, což platilo zejména na jaře, poněvadž pro nedostatek hráčů na Stochově v polovině sezony zrušili dorost. „Kdo měl zájem, šel jinam a ostatní skončili u nás,“ přiblížil Rajgl s tím, že v nové sezoně bude mužstvo ještě víc omlazeno.

„Chceme mladé kluky včas podchytit, aby fotbalu nenechali a v mužstvu nevznikla generační propast,“ vysvětlil Rajgl, který nepozoroval, že by mezi generacemi vznikl v kabině béčka nějaký problém. Koneckonců kapitán Lavička patří mezi mladé.

Stochovští v sezoně obdrželi pouhých 17 branek a přestože Rajgl nechtěl vyzdvihovat konkrétní jména opor, přece jenom na jedno ukázal. Právě zadní řady výborně dirigoval Vorbach. „Jinak jsme ale táhli za jeden provaz a vzájemně se doplňovali,“ rychle podotkl a dodal, že pokud by mladí neměli před protřelými kozáky zdravý respekt a nenechali si poradit, těžko by tým soutěž vyhrál.

Pokud by však áčko nepostoupilo, zůstal by s největší pravděpodobností ve IV. třídě.