Příjmení Kordule je pro fanoušky fotbalu (nejen) na Příbramsku velmi známé. Otec Miloslav válel na ligových trávnících v devadesátých letech a na přelomu století. Byl považován za kvalitního, důrazného předstopera a výborného hlavičkáře. Ve svém portfoliu má zapsané štace v Příbrami, Viktorii Žižkov (bezesporu nejúspěšnější hráčské období), Jablonci a Hradci Králové. Nastoupil do celkem 212 ligových utkání, ve kterých vstřelil 18 branek. V roce 1994 slavil s Viktorií Žižkov vítězství v poháru ČMFS (Viktoria ve finále po penaltovém rozstřelu porazila pražskou Spartu, k tomu přispěl proměněným pokusem právě i Miloslav Kordule).

Díky tomu si s týmem zahrál i evropské poháry, konkrétně tehdejší Pohár vítězů pohárů. V něm nastoupil čtyřikrát (dvojzápas s londýnskou Chelsea a švédským Norrköpingem) a jednou skóroval. Zároveň se také v tomto období dočkal pozvánky do reprezentace České republiky, ačkoliv vinou zranění nakonec nikdy nereprezentoval. „Kdyby mu v roce 1994 nebylo šestadvacet let, byl by vyhlášen talentem roku. Tam bylo ale možné nominovat hráče do čtyřiadvaceti let,“ sdílí zajímavost syn Lukáš.

Ten fotbalové geny po svém otci podědil. „Když jsem se rozhodoval, jaký sport budu dělat, tak moc nebylo o čem… K tátovi jsem vzhlížel, takže moje první kroky logicky vedly na fotbalové trávníky, kde jsem pod jeho vedením absolvoval nějaké první tréninky,“ popisuje. „Prvním klubem byla Dobříš, kde jsem začínal v přípravce. I tam nám táta, když měl čas, dával rady, chodil na tréninky, jezdil na zápasy a podílel se na koučování,“ vrací se v čase.

Ze zápasu 31. kola FORTUNA:LIGY mezi Plzní a Příbramí
Gólem oslavil syna i zpečetil Guľův osud. Teď Zorvan věří ve výhry a záchranu

V žákovských letech přestoupil do Příbrami, kde následně prošel všemi mládežnickými kategoriemi. „V té době jsem byl pravidelně povoláván i do výběrů Středočeského kraje, ze kterého se pak vybírali hráči pro mládežnické reprezentace. Bohužel, tam jsem se nikdy nedostal,“ vzpomíná. „Vidina nás všech ale byla dostat se do příbramského ligového áčka, minimálně na přípravu. Tentokrát ale podle mého názoru bylo mnohem těžší se tam dostat, protože byla větší konkurence. Z našeho ročníku se tam tehdy probojovali hráči jako Pavel Pilík nebo Tonda Fantiš, kteří platili za extrémní talenty. My ostatní jsme šli do béčka a čekali na šanci,“ vypráví.

Právě tam nastal první zlom v jeho kariéře. „Začal jsem přemýšlet, jak to skloubit se studiem, protože jsem chtěl jít na vysokou školu,“ vysvětluje. „Proto jsem nakonec požádal vedení Příbrami, jestli by mě uvolnilo a přijal jsem nabídku Vyšehradu, který o mě tehdy projevil zájem,“ prozrazuje. To už se ale fotbal pomalu dostával na druhou kolej – na té první bylo právě studium.

Velkým snem Lukáše Korduleho byla FAMU. „Lákala mě filmová a animovaná tvorba. Jenže jsem propásl přijímačky a musel bych čekat další rok, což jsem nechtěl. Tak jsem se rozhodoval mezi ČVUT, ČZU a FTVS, kam jsem se na základě přijímacích zkoušek dostal. Nakonec jsem zvolil první možnost i kvůli tomu, že jsem to neměl daleko na trénink,“ líčí. „Dělal jsem technický obor. Jelikož mě ale vždy bavila matematika, využil jsem možnosti, která se naskýtala v rámci spolupráce s VŠE, a přidal jsem si i nějaké předměty zaměřené na ekonomiku a marketing,“ upozorňuje na důležitou věc, kterou posléze zúročil v pracovní kariéře.

V té fotbalové to dotáhl nejvýše do třetí ligy, kterou si zahrál v dresu Vyšehradu. Tam ale také došel k názoru, že fotbalu se chce dále primárně věnovat už jen pro radost. „Došel jsem k názoru, že fotbal nemám šanci hrát na té vrcholové úrovni jako táta, prostě jsem vyhodnotil své reálné možnosti a plány do budoucnosti v mém životě. Proto jsem se zaměřil na to, abych dostudoval. Stále více jsem se zajímal o marketing, ekonomiku a podnikání,“ říká.

Po úspěšném dokončení inženýrského studia na ČVUT se začal v tomto oboru realizovat. „Tehdy pro mě začala velká škola života, protože praxe je úplně něco jiného než škola. Přišel jsem do firmy, kde jsem byl hned hozen do vody a rychle jsem se musel všechno naučit. Postupem času jsem měl na starosti marketingové kampaně v Česku a na Slovensku, takže ten obzor práce byl velký,“ vybavuje si první pracovní zkušenost.

Po uplynutí dvou a půl let ovšem přijal jinou výzvu, nastoupil do vedení hotelu Panství Dlouhá Lhota. „Pro mě naprosto nový obor, se kterým jsem do té doby neměl žádné zkušenosti. Začínal jsem tedy znovu od nuly a musel přijít na to, jak řídit, hotel, gastronomii, wellness a vůbec kompletní tým lidí, který jsem měl pod sebou. Zase mě to ale neskutečně obohatilo,“ podotýká Kordule, který během této doby založil se svým společníkem i vlastní marketingovou agenturu.

Nabyt řadou cenných zkušeností se pak začátkem loňského roku postavil další výzvě – stal se ředitelem vyhlášeného Penzionu a Pivovaru Nový Rybník v Obořišti. „Vstupoval jsem do toho v lednu loňského roku se svou novou vizí, jak v dnešní době vést penzion. Tak, abychom maximálně využili jeho potenciál,“ uvádí Kordule. To ale ještě netušil, že za zhruba dva měsíce mu zkříží plány koronavirová pandemie, která sužuje celý svět do dnes. „Jde samozřejmě o složité období. Museli jsme nastavit minimální režii provozu a jsme řešili i personální věci. Ze své pozice jsem se ale snažil zaměstnancům maximálně pomáhat. Ať už čerpání státních dotačních programů, případně zajišťováním brigád,“ komentuje těžké období.

Aukce dresu Horsta Siegla.
Příbram opět pomáhá! V aukci je dres druhého nejlepšího střelce ligové historie

Dost možná, že právě v tomto období zúročil svou sportovní minulost, která ho naučila nevzdávat se do posledního okamžiku. „Negativní stránka převažovala. Zároveň jsme ale nelenili, protože jsme nechtěli být ti, které koronavirus položí na lopatky. Naopak jsme se snažili být v rámci možností pozitivní a připravení na chvíli, až znovu otevřeme. Plánovali jsme, reorganizovali, vytvářeli nové věci, rozšiřovali služby i navazovali nové spolupráce. V těchto ohledech to pro nás bylo motivační. A musím ocenit charakter celého mého týmu, se kterým společně bojujeme. A já si za to všech velmi vážím,“ oceňuje Kordule.

A přišla i odměna! Penzion se pod jeho vedením - navzdory koronaviru - dočkal nedávno ocenění od Asociace hotelů a restaurací České republiky, konkrétně se může pyšnit dvěma hvězdami. „Byl to jeden z mých cílů. Momentálně je to maximum, kterého můžeme momentálně dosáhnout. Jde o něco podobného, jako když restaurace dostane michelinskou hvězdu. Beru to jako ocenění práce celého našeho týmu a důkaz toho, že služby, které nabízíme, děláme správně a na úrovni,“ těší ho.

Ani ze své aktuální pozice vztah ke sportu neztratil. Naopak! Jakožto ředitel nepořádá jen gastronomické a kulturní akce, ale je nakloněn i sportovním akcím. Jedna taková přijde na řadu už v sobotu 15. května, kdy se uskuteční druhý ročník běžeckého Penzion Cupu. „Jsem rád, že nás organizátorka Jitka Doubravová z VDN Promo opět oslovila a nabídla spolupráci. Stejně jako minulý rok půjde o první závod po rozvolnění opatření. Já doufám, že se znovu vydaří počasí a společně s lidmi si to všichni užijeme, protože právě oni jsou ti, kteří nás nabíjí a dávají energii do další práce,“ má jasno.

A fotbal? Ani na něj Lukáš Kordule rozhodně nezanevřel. Po Vyšehradu hrál například za Slavii Louňovice, Horšovský Týn, Novou Ves pod Pleší, až zakotvil v Rosovicích, kde působí od léta 2016. „Fotbal v Rosovicích mě baví, hrajeme okresní přebor, v posledních letech jsme navíc dvakrát vyhráli okresní pohár. Uvidíme, jak to bude po pandemii, až se znovu začne hrát, ale zatím nemám v plánu nic měnit a troufám si říct, že tam svou kariéru dohraji,“ předpovídá Kordule, který svého rozhodnutí zanechat kariéry potenciálního profesionálního fotbalisty ani s odstupem času nelituje. „Říká se, že když v rodině někdo hraje fotbal, respektive má úspěšnou kariéru, tak ten další úspěšný bude ob generaci. Když to byl táta, tak pokud budu mít syna, třeba to bude zrovna on.“