„Pauzu jsem měl dost velkou, vlastně dva roky. Dal jsem se na posilování, jenže časem mi ani ne tak fotbal samotný jako všechno kolem něj začalo chybět. Kulisa, legrácky v kabině, trenéři, fanoušci nadávající za klandrem. A v Hostouni jsem se cítil ohromně, proto se tam vracím,“ říká Ticháček - jinak mu na Kladensku nikdo neřekne. 

Syn bývalého ligového borce Teplic Miloslava Tichého měl naročeno k zajímavé kariéře, v dorostu si ho vybrala Slavia. Ligu si však nikdy nezahrál, pořád ho trápí nemoci a nějaká zranění. Nekončící seriál, který by leckoho dávno odradil, ale ne Tomáše. Ten vždycky naskočí a vůbec neřeší, jestli se mu zase něco přihodí nebo ne. „To bych se zbláznil. Loni v létě jsem konečně naskočil, zahrál si pouťák na Braškově a byl z toho vykloubený loket. Stejně jsem si po uzdravení zase šel kopnout aspoň za Družec,“ vypráví. 

Jenže v Hostouni chystající se na divizi se v přípravě maká úplně jinak, pod dohledem přísných koučů Haška a Čurdy to ani jinak nejde. Přesto si záhul Tichý pochvaluje. „Byl to jeden z důvodů, proč jsem se vrátil. Zdeňka Haška jsem zažil kdysi chvíli v dorostu, ale jeho tréninky mají skutečně vysoké parametry a mě to strašně baví. Přísné trenéry jsem měl vždycky rád,“ překvapuje. 

Teď jde o to, jestli se v pětatřiceti dovede vrátit zpět do formy, zvlášť po tak dlouhé přestávce. Ticháček by mohl, jeho tělo je totiž sice po řadě zranění rozbité, ale zase není tolik opotřebovaný. 

„Věřím, že to dám, měl jsem vždycky nejvyšší cíle. Ale když ne, tak nevadí, vrátím se do Družce a bude také dobře,“ usmál se jeden z nejpopulárnějších fotbalistů okresu.