Proti Mšeci, rovněž účastníkovi I. B třídy, ale skupiny A, se Velvarům docela dařilo. Vyhrály 7:3, ale Dan Mašek má s týmem ještě lepší plány.
„Oslovil mne Radek Šmíd, jestli bych mu s tím nepomohl a mě to chytilo. Problémy nastaly, kdy po prvním skvělém tréninku přišla na druhý polovina hráčů a na třetím byli tři. Takhle by to určitě nefungovalo a po zápase se Mšecí jsme si o tom s klukama v klidu promluvili,“ říká Dan Mašek.
Podle něj hraje za rezervu řada hodně šikovných hráčů, ale jenom to jim stačit nebude. Trénovat musí, jinak je nový trenér ochoten borce pustit do vedlejších klubů z Černuce, Uhů nebo Neuměřic. A nahradit je borci áčka, kteří se nevejdou do sestavy, nebo dorostenci. „Tyhle možnosti máme, ale já věřím, že to teď při naší debatě všichni pochopili a půjdeme společně po jedné cestě, já totiž válčit nechci. Jenom o zábavě je však fotbal možná do úrovně přeboru, tohle už je ale B třída,“ upozorňuje.
V mužstvu má ještě jednoho bývalého spolubojovníka ze zlaté velvarské party poloviny minulého desetiletí, brankáře Michala Majtaníka. I ten přitom málem skončil. „Byl rozhodnutý, že už to balí, ale mám ho tam a jsem rád,“ usmál se Mašek.
Také on je ve dvaapadesáti pořád ještě na soupisce nedalekých Holubic (je to soupeř Velvar B), ale hrát už prý nechce, přestože ještě před rokem a půl kopal. A vzhledem k jeho stylu, kdy si umí dokonale pokrýt merunu, pak kouknout a rozdat čistým nártem dokonalý pas třeba na padesát metrů, by se neztratil na trávníku ani teď. „Jenže už jste mě nějakou dobu neviděl. Byl covid, přibral jsem a strašně mě bolí kolena,“ uculuje se borec, který si před necelými dvaceti roky zahrál v poháru i dvakrát proti slavné Chelsea. A se spoluhráči jako byli Karel Poborský, Michal Bílek nebo Petr Vrabec uhráli doma plichtu 0:0 a venku padli po boji 2:4.
Takovéhle mače Dana Maška ve Velvarech nečekají, ale on má fotbal tak pod kůží, že ho budou bavit i bitvy proti Lužci, Bakovu nebo Líbeznici.
