Druhá Olovnice, která měla po podzimu čtyři body náskok, si postup neprohrála ve Velvarech, nýbrž už předtím v Žižicích, kde jen remizovala. Obrovskou šanci chvíli před koncem tam zahodil jindy neomylný zakončovatel Milan Bláha. „Ještě dnes si na to vzpomenu. Všechny góly bych vyměnil za ten jediný. O všem rozhodla jedna neproměněná šance,“ povzdechl si Bláha a dodal: „Měli jsme ale výbornou sezonu, jen čtyřikrát jsem prohráli. Nezbývá než Velvarům pogratulovat. Vyjma nich nás nikdo jiný nepřehrál.“

Třetí skončily Tuřany. Bojovný a důrazný, avšak trošku nedisciplinovaný tým ztratil na začátku jara. Umí těžit z domácího prostředí, ale i venku patřil mezi špičku. Zvoleněves může být poprávu pyšná, vyhrála totiž ve Velvarech, Olovnici a konečně porazila i rivala ze Žižic! Z tohoto pohledu je její čtvrté místo zklamáním. Na jaře ale měla velké ztráty, musela se několikrát obejít bez kvalitních borců jako Matoušek, Királyi či Šaroch.

Silnou zbraní pátých Žižic je stále domácí prostředí, kde prohrály jen s Velvary. Mají šikovné fotbalisty, podle soupeřů jsou však jako tým trošku labilní, což jim bere body. Méně než v jiných letech se prosazoval střelec P. Koten. Šestá Černuc je hodně silná doma s diváky v zádech, moc ale záleží jak se sejde, proto jsou její výkony částečně nevyrovnané. Pokud není na hřišti O. Potluka, těžko někdo jiný mužstvo strhne. Podzim měla o poznání lepší než jaro.

Kvalitě Brandýsku rozhodně sedmé místo neodpovídá. Šikovní, běhaví a mladí fotbalisté budou příští sezonu ještě lepší, avšak kdoví, jak to bude vypadat po sloučení s Kolčí. Mezi nejsympatičtější soupeře řadili protivníci osmý Hrdlív. Ne, že by to pramenilo z jejich výher, pravý důvod tkví v tom, že se jim proti Hrdlívským dobře hrálo. Protivníci si s nimi dobře zahrají.

Remízovým králem jsou s deseti plichtami hráči Uhů. Podzim měli solidní, za horší jaro může jejich neuvěřitelně špatná koncovka. Říká se, že málokdo dokázal zahodit takové šance jako ony. Pomalu tu klepe na dveře generační problém. Desátý Zichovec ctila kvalitní zkušená obrana v čele se skvělým brankářem. Zajímavé je, že venku získal tolik bodů co doma. Jaro měl tradičně lepší, tentokrát však v tom nehráli až tak významnou úlohu hokejisté. Podle soupeřů by tady měli víc zapracovat na herním systému, areál jim ale závidí všichni.

Jedenáctá Pozdeň je typickým týmem druhé poloviny tabulky. Největší radost? Čtyři body z derby se Zichovcem! Na domácím trávníku by to ale mohlo být lepší. Porazila tady jen tři nejslabší, zatímco venku vyhrála čtyřikrát (v Hrdlívu 5:1, Zvoleněvsi 2:1!).

Kam kráčí Zlonice? Tým, který míval jednu polovinu sezony mnohem silnější než druhou, tentokrát tápal po celý rok. Zejména jaro bylo v jeho podání bídné. Demeter a spol., na něž se sázelo, se výkonnostně zastavili a šikovní mladíci skončili ve slánském dorostu. Od starších kluků se nemohlo čekat, že tým odtáhnou.

Po podzimu poslední Neuměřice dosáhly zřejmě maxima svých možností, dostaly se alespoň na třinácté místo a tím se vyhnuly sestupu. Je smutné a ostudné, jak dopadl ambiciózní tým, který ještě nedávno absolvoval spanilou jízdu ze IV. třídy do přeboru. Je něco shnilého v království neuměřickém, kde odpadají i funkcionáři.

Blevický nováček se poprávu vrací do nejnižší soutěže. Jako jediný inkasoval víc než sto gólů, porazil pouze Neuměřice (ale 8:2!). Musel se ale většinu sezony vypořádávat s absencemi klíčových ofenzivních hráčů.