Klání mladých fotbalistů ovládl druhý tým Unhoště.

Druhou fotbalovou akcí byl souboj bývalých hráčů Braškova. Po trávníku běhala jména, která psala historii zdejšího klubu. Vyjmenovat všechny by zabralo hodně novinových řádků. Ti nejzasloužilejší a nejstarší sledovali mač v ochozech a nebylo jich málo.

Celkem se všech bývalých borců Braškova sešlo na sedm desítek, exligisty Petra Brabce nevyjímaje!

Do mičudy si kopla polovina z nich, včetně současného kouče a bývalého kanonýra Jaroslava Želiny, který si užil své.

Jak tvrdili zlí jazykové, ze šesti přihrávek pět zkazil, což v hledišti nesmírně potěšilo jeho svěřence, kteří se chystali na souboj s jedenáctkou internacionálů. „Jsou to lotři zatracení, už jim prý nemám nic říkat,“ usmíval se kouč Braškova.

Za někdejší hvězdy nastoupili například Němec, Bittengel, Mičinec, Štambacher, Hunal či Ondra. Domácí vedli díky brankám Jaroše, Nachtigala a Stehlíka už 3:0. Soupeř pak jen snížil Mičincem a Sabouem.

Porážku někteří hráči těžko skousávali, takže manažer týmu Štěpán Phillip sotva dal dohromady pětici střelců na pozápasové penaltové zpestření.

Svým chováním si diváky, kteří zaplatili nemalé vstupné, nezískali. A to mohli prohrát výraznějším rozdílem, kdyby v jejich bráně nečaroval Ladislav Macho.

„To už byla taková poslední křeč,“ usmíval se gólman potom, co ukončil družný rozhovor s jen o málo mladším brankářským protějškem Josefem Zlatou.

Aby také nebyl ve formě, když ještě na jaře chytal v pětapadesáti I. B třídu za Tuchoraz u Českého Brodu. Na krku měl padesátku, když čapal divizi.

„Teď už o sebe spíš bojím,“ přiznal s tím, že navíc mu branka připadá čím dál větší. Malá mu však byla při penaltě, kterou kopl vedle.

„Nohy, to není moje. Raději hraji rukama,“ usmál se a dodal, že věkový průměr internacionálů byl 57 let. „V pohybu a rychlosti byl rozdíl,“ řekl a k tomu, že někteří jeho spoluhráči odešli hned po utkání do kabiny uvedl:

„Mladí mají občas nejapné poznámky. Vytrácí u nich úcta k těm, co něco odehráli a dokázali.“

Braškovští fotbalisté však k soupeři přistoupili s respektem, proto byli jeho arogancí zklamáni. „Prostě byli uražení, že prohráli,“ mínil Želina.

Nejstarším hráčem soupeře byl František Štambacher. Někdejší záložník pražské Dukly hrál jen poločas, než odstoupil pro zranění.

Čtyřiašedesátiletý fotbalista byl na hřišti nejvýznamnější osobností. Ve své sbírce má mimo jiné zlato a bronz z ME Evropy v Jugoslávii a Itálii, a nejcennější olympijský kov z Moskvy.

„Tím se nemůže žádný český fotbalista pochlubit. Jsem na to opravdu pyšný, i když jsem si v Bělehradě nezahrál,“ uvedl v průběhu utkání s Braškovem a dodal, že zápasy s internacionály má rád, poněvadž s nimi navštíví mnoho míst.