Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Koncem roku 1946 byl fotbalový oddíl pozván mistrovským klubem Spor Kübülü Fenerbahce Istanbul na měsíční zájezd do země půlměsíce – Turecka. Byl to první zahraniční start čsl. mužstva v této zemi.

Osmnáctičlenná výprava pod vedením předsedy oddílu Juřici, sekretáře Udlínka, trenéra Königa s hráči Biskupem, Marvanem, Moravcem, Sýkorou, Skleničkou, Zikou, Svatoňem, Möstlem, Mrázkem, Rašpličkou, Seidlem, Petákem, Riegrem, Sršněm a Mrvíkem, odjížděla z Prahy 20. prosince balkánským expresem přes Bratislavu, Budapešť, Bělehrad a Sofii do Istanbulu.

Už z Prahy vyjel vlak téměř s dvouhodinovým zpožděním, které se během cesty přes Maďarsko a Jugoslávii zvětšilo na šestihodinové. Z Bělehradu se odjíždělo ve 23.50 hod. na jugoslávsko-bulharskou hranici do Caribrodu.

Okolní krajina ještě vykazovala stopy po válce. V Caribrodu stanul vlak druhého dne po poledni a pak se po krátké přestávce pokračovalo mezinárodním územím v délce 7 km do pohraniční bulharské stanice Dragoman.

Obvyklé celní formality tu však neproběhly úplně hladce. Vzhledem k tomu, že pro krátkost času nebyla na celní stanici připravena bulharská průjezdní víza, musel vedoucí výpravy volat čsl. vyslanectví v Sofii.

Když ani po třech hodinách kladné vyřízení nepřišlo, byla nucena výprava z vlaku vystoupit. Telefonická zpráva o povolení průjezdu Bulharskem přišla až navečer. Aby výprava stačila ještě ten večer spojení ze Sofie, poslalo čsl. zastupitelství do Dragomanu autokar, který hráče dopravil do Sofie, kam dorazili za tmy. Po krátkém uvítání zástupci bulharské tělovýchovné federace se výprava ve 23.30 hod. vydala na další cestu.

Štědrý večer ve vlaku

Vlak směřoval územím Bulharska přes Plovdiv a druhý den dopoledne stanul na bulharsko-řecké hranici ve Svilengradu, kde se výprava zdržela až do odpoledne, aby nastoupila do vagonů tureckých drah.

Cesta přes řecký koridor, asi sto kilometrů, uběhla a na tureckých hranicích v Pitione uvítal fotbalisty zástupce pořádajícího klubu, který výpravu doprovázel až do Istanbulu. Na tureckém území strávila výprava Štědrý večer. Jedno oddělení vagonu 2. třídy bylo vyprázdněno a tři členové výpravy se ujali pořadatelství večera.

Skládací vánoční miniaturní stromek útočníka Riegra byl ozářen svíčkami a ozdoben papírovými řetězy a prskavkami známého kladenského drogisty Sýkory, přívržence klubu. Na malém stolku nechyběly vánoční dárky v podobě pečiva, cukroví a po chvíli zněly vagonem vánoční koledy.

Mešity s minarety

Druhého dne ráno vystupovali hráči v Istanbulu na evropském nádraží. Lilo jako z konve, padala mlha a trvalo dlouho, než je tysiky odvezly k přístavu, odkud se bárkou plavilo na ostrov do hotelové čtvrti Kadiköy, kde se hráči ubytovali v letním penzionu Mano Palas.

Odpoledne bylo věnováno prohlídce města a přilehlého okolí Istanbulu, jemuž zvláštní kouzlo dodávaly modrá hladina moře i četné paláce a mešity s vysokými minarety, z nichž mohamedánští nuezíni každodenně svolávali věřící k modlitbám. Z Istanbulu následovala devatenáctihodinová cesta spacími vagony do Ankary, vzdálené přes 700 kilometrů. Tady byla výprava uvítána zástupci turecké fotbalové federace, novináři, sportovci. Autobusy odvezly hráče do hotelu Güll Palas, kde bylo mužstvo po celou dobu dalšího pobytu ubytováno.

Čtyřikrát vítězně

Po krátkém odpočinku byl hráčům určen první soupeř – mužstvo válečné školy Harp Okulu, nad nímž Kladno 28. prosince zvítězilo 2:1. Byl to první mezinárodní zápas v Ankaře a měl slavnostní ráz. V neděli 29. prosince se hrál druhý duel s mužstvem Demirspor Ankara, v němž Kladeňáci zvítězili vysoko 5:1.

Byl vysílán všemi stanicemi tureckého státního rozhlasu a o Kladeňácích psaly noviny druhý den jen v superlativech. Poslední zápas se hrál na Silvestra s Gencler Birligi Kübülü Ankara a Kladno před 17 tisíci návštěvníky zvítězilo 3:1.

Poté se 2. ledna 1947 hráči vrátili z Ankary do Istanbulu. V sobotu 4. ledna odjelo mužstvo motorovým člunem na stadion klubu Beschiktas k zápasu proti Galata Seray.

Hráči po noční bouři, která se rozpoutala nad mořem, věřili, že zápas bude odložen, ale nakonec se hrálo. Kladno před slabou návštěvou podlehlo 1:2. O den později sehrál SK další zápas v Istanbulu s Fenerbahce Spor Kübülü Beschiktas, dlouholetým mistrem Turecka – a zvítězil 1:0. Druhý den se hrálo proti kombinovanému národnímu týmu Turecka, jenž nad Kladnem zvítězil 4:3.

Poté odjeli hráči na evropské nádraží a ve 22.30 hodin nastoupili po krátkém rozloučení cestu domů.

V pondělí 13. ledna přijeli do pohraniční stanice Sviléngrad a pak se pokračovalo do Sofie, kam výprava dorazila v úterý 14. ledna ráno. Po zmeškání rychlíku z Bělehradu musel přijít ke cti docela obyčejný vlak, jímž hráči absolvovali poslední úsek cesty do Prahy, kam dorazili v neděli 19. ledna 1947 v časných ranních hodinách.

Další z úspěšných zájezdů kladenských fotbalistů byl u konce a po dnu odpočinku očekával každého z hráčů všední rytmus běžného pracovního dne.

Lumír KOTHERA