Mladí kluci z dorostu se snažili co to šlo a napínali hlasivky, ostatní Slaňáci v hledišti také fandili, aby svoje fotbalisty dotáhli k nutnému vítězství nad Kladnem. Ale jeden střelec do vlastních řad všem pořádně hýbal žlučí. Tak dlouho svými útoky dehonestoval hráče týmu, jemuž drží palce, až ho trenéři raději stáhli ze hřiště. Fotbal prostě občas přináší i nechutnosti.
Bylo těžko uvěřitelné, že chlapík na tribuně, navíc údajně otec jedné ze slánských opor, křičí na spoluhráče svého syna tak drsné urážky. K tomu přihodil kritiku trenéra, že ho vůbec postavil do základní sestavy. Což o to, křiklouni k fotbalu tak nějak patří, do hlediště nechodí vždycky jen Einsteinové či knihovníci. Ale střílet takhle do vlastních řad v tak důležitém zápase, to se vážně jen tak nevidí. Dokonce ani hráčům a trenérům Slaného se tohle nemohlo líbit a na dotyčného se o pauzu zle obořili.
Nicméně křikloun nakonec dosáhl svého, trenéři raději napadeného kluka z placu stáhli a nahradili ho jiným. Nechtěli ho trápit.
A neurvalec si mohl lebedit, protože hrubost, nevychovanost, arogance a agresivita zase jednou vyhrály.
Na fotbale se to stává častěji, než je zdrávo. A už to ani nepřekvapuje.
