Jestli má Růžička nepřátele, pak je jich hodně málo. Spíš spoustu kamarádů, ať se po okrese i za jeho hummy podíváš kam se podíváš. Kromě svého Švermova, kde začínal a také tu končí kariéru, prošel SK Kladno, SK Slaný, Motorlet, dlouho hrál na Velké Dobré.

Všude nastřílel hafo gólů a získal hafo kamarádů.

A všechny žijící pozval na sobotní oslavu. Začne v 15 hodin společným sledováním zápasu Eura mezi Českem a Gruzií, pak přijde benefiční zápas Růžova výběru s týmem Baníku a nakonec posezení v hospůdce, kde zahraje na harmoniku pan Bláha, a také se proberou všechny výhry, porážky, zářezy rozhodčích, co kdo komu, šlapáky, přihrávky i rány přesně do vinglu. Prostě vše, co k fotbalu a přátelství patří.

A co o některých kamarádech Růžička napsal? Samé hezké věci, o živých i o těch, kdož už náš svět opustili.

Jirka Polák - tento kamarád se mnou kopíruje moji kariéru od Motorletu přes Dobrou až po Švermov, vážím si ho nejen proto, jaký je v osobním životě, ale i jako spoluhráče, který nechtěl prohrát žádný zápas. Bojovník jak v životě tak na hřišti, dříč a skvělý parťák.

Bohouš Strnadel - nekompromisní kanonýr, na kterého jsem na SK Kladno, ale i na Kopanině čuměl s otevřenou hubou, ať už jako spoluhráč či fanoušek. Vždy jsem si říkal: Aspoň se mu přiblížit, jenže neměl jsem na něj, ale motivoval mě jako prase!

Radek Duda - skvělý, odolný hráč, o kterém je asi každý přesvědčen, že miluje fotbal a tomu sportu je oddaný. Moc mě naučil a hlavně v letech, kdy jsem byl ještě lempl, tak mě přesvědčil, jak se má chovat nejen na hřišti týmový hráč a já to dnes mohu přenést na svého syna.

Brácha Martin - nejde zapomenout na tisíce hodin na hřišti u nás na Koreji, jak mě celé dětství chtěl překonat, jakou vůli měl,ů ač se narodil pár dní po tom, co bouchl Černobyl a měl silné astma. Dusil se, ale prohrát se mnou na jeden dotek nikdy nechtěl i to posouvalo nás oba. Nakonec mě ve spoustě věcí předčil, kéž by dnes bylo více takových sourozenců! Věřím, že by to pomohlo českému fotbalu a to na jakékoli úrovni.

Vzpomněl také na ty, kteří na oslavu fotbalu přijít nemohou…a měl je moc rád.

Vašek Hodek - dlouholetý skvělý hráč SK Kladno, generačně na úrovni mého táty, ale super kamarád a kolega v práci, se kterým jsem mohl rozebrat fotbal kdekoli i například na pracovní poradě.

Michal Ježek - hodný kluk, který měl rád ve Slaném fotbal jako já a život nakonec opustil přímo na hřišti.

Jenda Dufek - Doberský srdcař, který opustil tento svět hrozně brzo a dnes by možná byl ve vedení Čechie, jelikož měl klub v srdci a to bylo na první pohled více než jasné.....

Milan Klempt - trénoval jsem s ním řadu let dorost na Baníku, dobrák, který vždy uklidnil mé emoce a oddaný činovník klubu Baník Švermov

Michal Vrbka - spoluhráč z Motorletu, který měl v srdci jako fanoušek stejný klub jako já - Bohemku. Bohužel ho potkal velice smutný osud a bohužel již není mezi námi.

Zdeněk Krejčí - kluk z Kablovky, který mi na " převýchově " v Kročehlavech moc pomohl jako mladému dorostenci a držel nade mnou ochrannou ruku.

A jiní ...........

Pan Hajník, který cepoval s Matesem mého bráchu a spol. nebo trenéři jako pan Havlík, skvělý stratég, pan Kozel ze Sparty Kladno, který vedl výběry, když jsem byl žáček, ale i Milan Závodský, který byl trochu rebel, ale dokázal mě motivovat jak na Dobré, tak na Baníku.

Nemohu zapomenout na naší mamku, která nám s bráchou vždy fandila, věřila nám a měla radost, že kopeme.

Jsem rád, že většinu kamarádů pozvat mohu, život není vždycky legrace, ale vzpomenout si na hezké chvilky s těmi, co jsem výše napsal, bude fajn a slušnost od nás všech.

Tolik Pavel Růžička a teď už se může začít slavit.