Vzpomínalo se na obě Knesplova angažmá v tehdy rivalských slánských klubech ČKD a VTJ. První byli civilové, Slaňáci a kluci z okolí, druzí pak vojáci, tedy kluci z jiných míst republiky včetně Slovenska. S oběma týmy došel Knespl do divize, v tom žádný rozdíl nedělá. "Ale jinak se ty dva týmy srrovnat nedají, vojáci měli jiné možnosti," odmítl. 

Současnému SK Slaný, už jedinému z kdysi mnoha fotbalových klubů ve městě, popřál hodně úspěchů. Hlavně ale zdůraznil, aby klub investoval co nejvíc do mládeže, aby tam dal svoje nejlepší trenéry. "Tak, abyste nemuseli platit cizí hráče, kteří za Slaný kolikrát neodvedou to, co je potřeba," vážil slova. 

Vážně mluvil i o tom, že už v jeho době vedl tréninky pokud možno na vědecké bázi, ale jinak se spíš smál. Třeba když se mu jeden ze svěřenců po trochu moc bujaré oslavě na soustředění omlouval: "Trenére, já za to nemůžu. Některý klucí prostě vypijou 16-17 piv a nic jim není a já si jich dám 14 a už jsem ožralej!"

Jeden vtípek přidal i jeho bývalý svěřenec Dušan Stahl na facebooku, Knespl totiž uměl originálně svoje borce i pochválit: "Chlapče, ty mi po zápase podepíšeš fotku!"

"Některé jeho frky jsou opravdu nesmrtelné," dopsal Dušan Stahl. 

A jaké hráče měl při trénování Josef Knespl nejraději? O tom mluví ve videopříspěvku.

Zdroj: Zdeněk Hořejší