Začátek, ten byl z říše snů. Urban z půlicího kruhu přihrál uzdravenému Rešlovi, ten potáhl míč a centrem našel hlavu Bauera. Přesně po osmadvaceti vteřinách domácí vedli! A to nebylo vše. V 5. minutě se Urban proběhl středem hřiště, nerušeně natáhl a jeho rána skončila přesně u tyče – 2:0.
Kdo by si však myslel, že Mělník vytáhne ručník a hodí ho do ringu, mýlil by se.
Naopak, i bez odstoupivšího nebezpečného útočníka Pokorného se dostal do velkého náporu, sčítal jednu standardku za druhou a nakonec ve 40. minutě jednu také proměnil – snižoval Tomášek. „Bylo to nepochopitelné. Po deseti minutách na nás padla neskutečná deka. Hráči najednou kazili úplně všechno. Z toho pramenily standardky a pak i branka v naší síti,“ bědoval asistent trenéra Vraného Josef Jenč.
Hlavní kouč Wozniak přesto v kabině nekřičel, spíše hráče uklidnil. A ti po obrátce přece jen trochu přidali. Více bojovali, i když lehkost se už do jejich výkonu nevrátila. Mělničtí opět kopali hodně standardek, při nich vysunovali dopředu i urostlé a důrazné stopery Martince s Krejčíkem, na vyrovnání však přes několik velkých závarů nedosáhli. Na druhé straně vysunul Maliňák do jediné možnosti domácích Bauera, ten už ale tak přesný jako v úvodu nebyl.
„Tyhle body jsou zlaté, protože jsme odehráli hrozný zápas. V desáté minutě jako by přišla Arabela, zatočila kouzelným prstenem, a bylo po nás,“ kroutil neveřícně hlavou Josef Jenč.
