„Tato parta už to spolu táhne dlouho, takže tým se ustálil,“ mínil trenér Václav Danda, jenž u rezervy odkroutil už pátou sezonu. Velká část účastníků IV. třídy se zlobí, že soutěž je dlouhá. Vranští v tom ale viděli svoje plus. „Při deseti týmech se každé zaváhání těžko dohání,“ konstatoval. Jeho svěřenci tak měli dost času, aby napravili tři venkovní porážky z prvních šesti kol.

Na první pozici ale zaútočili až na jaře, kdy po Pazderovi natrvalo posílili mužstvo také další dva zkušení borci z áčka – Cimrman a Sedláček, s nimiž se lépe převáděly do praxe trenérovy příkazy. „Kvalitu hry vynesli do úplně jiných pater. Mladí hlavně potřebovali špílmachra a v Cimrmanovi ho našli,“ pochvaloval 41letý kormidelník, jenž za klíčový okamžik považuje jarní výhru 3:2 v Uhách. Tím se zbavili největšího soka. „Pak už jsme se dovezli na vítězné vlně,“ řekl Danda. A bylo to doslova, protože zápas roku vyhráli v dešti.

Za důležitý považuje kouč také fakt, že jeho tým prokázal ohromnou vnitřní sílu, poněvadž dokázal zvrátit nepříznivý vývoj zápasů se Zichovcem, Zlonicemi a Blevicemi. Jediné zaváhání přišlo doma se Zákolany (0:0).

„To jsem byl zrovna na dovolené. Už nikdy si ji tak špatně nenaplánuji,“ se smíchem prohlásil Danda. Doma bude mít pro jiný termín pochopení, protože manželka Michaela je velkou fanynkou vranského fotbalu a při zápasech áčka i béčka vyplňuje zápisy o utkání.

„Dokonce doma musím o fotbalu referovat,“ těší Dandu, jenž i v nové sezoně bude chtít, aby mužstvo hlavně plnilo roli zásobárny áčka, tak, jak to má být. „To je našee výkladní skříň,“ poznamenal s tím, že někteří mladí by se do prvního týmu mohli brzy prosadit. „Je radost s nimi pracovat, když člověk vidí to nadšení,“ prohlásil trenér. Rezerva tedy zůstane hlavně pro dorostence, kteří se v ní musí, Dandovými slovy, otřískat.