Za svou kariéru toho Pavel prošel opravdu dost. Od dětských kroků na Spartě Kladno se dostal až mezi futsalovou elitu republiky, kopal i krajský přebor fotbalistů. Teď je pro něj hlavní rodina, podpora obou synů a fotbal bere spíš pro zábavu, byť mu pořád obětuje hodně času.
Pavel kdysi začínal s fotbalem na Spartě Kladno a měl i kus štěstí. Tehdy tam vyrostla úžasná parta, která vyhrávala zápas za zápasem a pod vedením trenéra Martina Čurdy měla tak parádní výsledky, že si celou jedenáctku po mladších žácích stáhlo SK Kladno. „Na Spartě jsme prožili krásné časy a nedá se na ně zapomenout. Na SK nás postupem času ale rozdělili a ročníkově rozházeli. Pár let jsem tam vydržel, zahrál si v mladších i starších žácích ligu, ale ze zdravotních i osobních důvodů jsem se poprvé ukázal v SK Stehelčeves, kde jsem se dal dohromady,“ vzpomíná.
Poté se ještě jednou vrátil na Kladno, kde hrál za mladší dorost Divizi pod trenérem Miroslavem Chadimou a jasně říká, že na tohle období nikdy nezapomene a hodně mu dalo.
Přesto se zase vrátil na půl roku do Stehelčevsi a tam ho oslovili z Kolče. Ale pozor, přestože mu bylo teprve 16 let, nabídka zněla do chlapů! Zkusil to a znovu nabral pár zkušeností. „Po dalším půl roce a komunikaci s mým kamarádem Jakubem Andrýskem jsem šel odehrát svou poslední sezonu v dorostu do SK Slaný, kde jsme hráli o postup do Divize. Nedopadlo to kvůli některým jedincům a jejich osobním problémům,“ trochu lituje.
Poté střídavě trávil čas ve Slaném či Stehelčevsi, opět hlavně ze zdravotních i osobních důvodů.
Vše se zlomilo v roce 2010, kdy mu bylo jednadvacet let. Na stůl mu přilétla nabídka zahrát si ligový futsal za Teplice a na tou nešlo váhat. „Futsal už v té době patřil k mému životu, ohromně mě bavil. V Teplicích bylo silné mužstvo, stali jsme se vicemistry republiky a přes mírné zklamání na to nikdy nezapomenu,“ vrací se ve vzpomínkách.
Poté už přišlo rozhodování, zda pokračovat či ne. Z důvodu finančního zabezpečení byl nucen skončit, ale objevila se nabídka tentokrát z fotbalu v ambiciózním AFK Tuchlovice a také futsalu v Kladně (když to zdravotně šlo).
V Tuchlovicích nakonec strávil hlavní část své kariéry, pomalu 10 let. Zažil různé dramatické situace většinou s dobrým koncem, ať už to byl postup do Krajského přeboru či jeho záchrana. A přestože ho chtěli dál, už se vrátil jen na kratší výpomoc.
Další cílem byla Stehelčeves, kde to prostě má rád. „Hraji tam pro radost, vylezu na kopec, proběhnu se a dám si pivo,“ usměje se.
Sportovní mety už žádné nemá. „Na prvním místě je rodina, které se chci plně věnovat. A podporovat oba syny (vlastního a nevlastního), jak jen to půjde.
Pak se můžu jít proběhnout já,“ říká, ale když jde o děti, nestará se Pavel jen o svoje.
Trénuje mladší žáky SK Stehelčeves a je rád, jak se zlepšují a že v klubu nepanují některá negativa současnosti. „Jsem člověk, který si něco nastaví a tak chce fungovat. Když všechno šlape, jak má, najde se samozřejmě čas i na srandu. Za ty tři, čtyři roky, co jsme s klukama pohromadě, už jsme si na sebe zvykli a jsou za námi vidět výsledky. I přesto, že nás není zrovna moc. Pravidelně ve své soutěži hrajeme o bednu a to jsme jedni z nejmladších,“ chválí tým a doplňuje, že některé věci s hráči i rodiči je nutné nastavit a pak fungují.
„Je blbá doba, skoro každý si myslí, že je trenér, že ví vše nejlíp, a že jeho potomek je nejlepší. Chce to soudnost a zavčasu těmto rozmarům dnešní doby zamezit, jinak to fungovat nemůže. U nás se takřka nic takového neděje,“ je rád Pavel Hafenrichter, jedna z největších postav současného SK Stehelčeves, stoletého kmeta s mladistvou vizáží.
