Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Patří do zástupu odchovanců pražských S, kteří doma nepochodili a tak si museli hledat angažmá u konkurence. Václav Winter prožil jednu štaci mimo jiné i v pardubickém předměstí – Bohdanči. Tohle označení místní nenesou právě nejliběji. Pro Václava ovšem má tento kdysi prvoligový celek svůj punc – nejen z těch důvodů, že proti své Slavii zazářil a podílel se na úspěchu svého celku.

„Nemohu vymazat ty roky proto, že jsem tam byl od klukovských let až po dospělé,“ říká 31–letý gólman, který měl jediný – pro slávisty – handicap – v menší postavě. Jinak je však na lajně, při vybíhání king. „Zapomenout na Slavii – to nelze i z těch důvodů, že jsem podvědomě neustále věřil tomu, že přece jen dostanu šanci. Těm zasvěcenějším tady však nemusím připomínat, že jsem byl v Edenu v čase Korbelovy éry a i širší kádr sešívaných byl doslova nadupaný hvězdami první velikosti. Ne náhodou se taky stala mistrem.


Ale byl jste osobně přitom!

Byl – jako trojka, jedničkou byl Honza Stejskal. Když se zranil, posunul jsem se na post dvojky. To považuji pořád za jeden ze svých největších úspěchů své fotbalové kariéry.

Postup s Bohemkou hned jako ten druhý?

Věřil jsem, že půjdeme výš od počátku jarních odvet. Hráli jsme nejzodpovědnější fotbal. Dařilo se nám přehrávat i favority , které před zahájením loňského ročníku experti jednoznačně na postup favorizovali:: Opava, Slovácko, Příbram, Hradec. Všem jsme až na Příbram vypálili rybník.
A na Kladno jste nezanevřel? Přes něj jste se oklikou vrátil mezi elitu, také jste dokázal za podzim odchytat hned deset střetnutí s nulou.
Pomohl jsem tak trochu k postupu. Nicméně jsem se s vedením nedohodl na smlouvě a byl jsem odstavený na druhou kolej.

Přišel Pavlík, který se neuvěřitelně chytil…

Romanovi jsem úspěch nezáviděl. Naopak moc přál – už proto, že tak dlouho na něj ´experti´ zapomínali.

A vy jste málem balil fidlátka a dával bráně sbohem.

Bylo tomu skutečně tak, ale přišla nabídka, s ní velká šance a mně se povedlo ji zúročit v tom nejužitečnějším slova smyslu.

Vrátí se tam, kam Winter svými brankářskými kvalitami patří – do 1. ligy?

Sotva popíšu, jakou jsme měli radost, když jsme po celé jaro pronásledovatelům ukazovali záda, abychom byli v cíli jako první.

To jistě nejsou pouze kulantní úvahy, ale radost pramenící někde hluboko – tady u srdce?

(Pokyvuje na souhlas hlavou) Fotbal je – aspoň se to o něm říká – sportem jen pro tvrdé chlapy. Když jsem ovšem sledoval pozorněji v některých vypjatých momentech řadu hráčů na Euru, nemusel jsem příliš dlouho pátrat po tom, co se děje v jejich duši.

Za slzy se chlapi stydět nemusí, ne?

A proč by měli – zejména v momentech, při nichž si může říct, že má za sebou kus dobré práce a před sebou čistý stůl.

Nelze se nezeptat, jestli si ve Slavii letos vzpomněli na to, že Vašek Winter byl při tom, když se rovněž v Edenu předávalo zlato?

To snad není ani tak důležité jako to, že se povedly Slávce hned dvě pořádné záležitosti najednou!

Mojmír STRACHOTA