Osobnost Deníku
Přečíst článek >

V mládí zářil ve Slavoji Kladno, jeho rychlost a zakončení byly pověstné. I proto se Zachariáš vypracoval až do první ligy. V kladenském tričku tam odehrál za tři sezony 63 zápasů a vstřelil čtyři góly, pět dalších jich připravil. Jestli vám to připadne málo, tak to přehoďte na tehdejší rozpočet klubu a vyjde vám, že každý jeho gól značil pomalu milion.

Čili to tak málo není, že?

Po sestupu Kladna ještě zářil jako jeden z mála hráčů i ve II. lize, jenže přišla nadějná štace v Dunajské Stredě, kterou udusilo vážné zranění. Zdálo se, že v té době osmadvacetiletý borec je na konci kariéry.

Dlouho nehrál, hodně přibral. Přesto ho Jiří Hondl přivedl do Hostouně a nemusí litovat. Zachariáš sice ještě pořád občas klempíruje, ale hlášky, že je pomalu na konci kariéry, už ani nemůže brát vážně. O minulém víkendu završil s Hostouní další postup, už do divize a těší se na souboj se svým Kladnem. „Pro Hostouň je to obrovský úspěch, kluci celou sezonu odmakali na sto dvacet procent. Kdyby mi tohle někdo řekl před čtyřmi roky, nevěřil bych mu, jenže fotbalový život je bláznivý. Takže si zahrajeme proti Kladnu, já proti nejlepšímu kamarádovi Vencovi Kalinovi. Co víc si přát?" usmíval se kladenský sympaťák.

Podle něj panuje v Hostouni kolem fotbalu skvělá atmosféra, koneckonců v každém sudém roce se postupuje. Tímhle tempem by se tak klidně mohl v osmatřiceti vrátit i do nejvyšší soutěže. „No jasně, pokud udržíme tempo, do šesti let tam jsme," chechtal se dvaatřicetiletý borec a k hostouňské pohodě dodal: „Máme super partu, jednu z nejlepších, kterou jsem kdy potkal, a že už jsem něčím prošel. Kluci to hrají srdíčkem, nemáme za to žádné velké peníze a děláme to pro sebe i pro klub. Jeden druhému si děláme navzájem radost."