Po kolika letech a proč jste se rozhodl komisi rozhodčích opustit? Je důvodem váš profesní posun rozhodčího do ligových soutěží?
V komisi jsem působil devět roků, poslední čtyři pak jako její předseda. Důvodů proč končím je ale víc. Určitě neodcházím ve zlém, naopak, ale myslím si, že už komise potřebovala nový impuls, to je zásadní důvod. Také se mi narodila dcera, do toho pískám ligové zápasy plus k tomu je řada povinných seminářů. Také jsem začal chodit jako delegát na utkání krajských soutěží ve středních Čechách a hodně času věnuji sebevzdělávání.

Nahradí vás Daniel Asník, jakým způsobem a kdy dojde k předání agendy?
Už jsme s tím vlastně začali a předávám mu vše za pochodu. Dan už leccos znal, je to zkušený rozhodčí, fotbal také dlouhé roky hrál. Předávání bude trvat vlastně až do konce soutěžního ročníku, který ještě dojedeme společně, od nové sezony už vše půjde podle Dana.

Co nejlepšího a nejhoršího vám roky v komisi rozhodčích přinesly?
Nejméně příjemné povinnosti přináší inzultace rozhodčích, bohužel i to jsme museli několikrát řešit a platí, že agresivita na hřištích je pořád silnější – to mi vadí hodně. Hezkých okamžiků bylo víc. Měli jsme v komisi výbornou partu a dovedli jsme spolu strávit příjemný čas na předsezonních seminářích, ale i mimo práci v komisi, kdy jsme si dali pivo a strávili pohromadě pohodový čas.

Jako rozhodčí jste se probojoval mezi českou elitu, jak často řídíte ligové zápasy a na které máte nejlepší vzpomínky?
Mám odřízené tři zápasy v první lize a zhruba třicet ve druhé. Velkým zážitkem byl první ligový mač mezi Karvinou a Zlínem, to byla paráda. Mimo ligu jsem si užil třeba nedávno derby devatenáctek mezi Spartou a Slavií, kde nastoupily na obou stranách skutečně velké talenty. Rád vzpomínám na Memoriál Václava Ježka a zápas reprezentačních osmnáctek Česko – USA.